NAŠI HOSTÉ

Rozhovor z festivalu ČERNÁ.AI o tom, jak AI reálně funguje v českých nemocnicích — a kde končí její odpovědnost. V iktových centrech už algoritmy běžně vyhodnocují CT snímky a zrychlují diagnostiku mrtvice; medián od příjezdu pacienta po podání léku je u nás 16 až 17 minut. Klíčové je ale rozlišení, které laik nevidí: certifikovaný zdravotnický prostředek je po validaci uzamčený a na datech pacientů se dál netrénuje, zatímco software označený „research use only“ lékař k rozhodování o léčbě použít nesmí. Za případnou chybu nese odpovědnost vždy lékař, protože AI je jen podpora rozhodování — odtud princip human in the loop a otázka z názvu dílu. Došlo i na osobní zkušenost: Ondřej anonymně nahrál své krevní výsledky chatbotu, ten mu správně určil vysoký cholesterol a navrhl tříměsíční režim, po kterém si LDL snížil o 30 %. Zaznělo i to, co by si od AI přál nejvíc — ne zázračnou diagnostiku, ale „AI scribe“ na automatické přepisy a sumarizace lékařských zpráv.

Třetí rozhovor z festivalu ČERNÁ.AI. Jan sleduje AGI od roku 2007 a má vsazeno, že přijde do roku 2030, ale dnes by sázku rád prohrál: obecná inteligence je podle něj ekonomicky zbytečná oklika a na výzkum rakoviny stačí úzká AI. Zná do detailu, co se dělo, když agenti OpenAI začali na banálních úlohách sami hackovat, domlouvali se přes Artifactory a při útoku na Hugging Face se ti s docházejícím budgetem obětovali jako kamikadze. Vysvětluje, proč post-training modely neodnaučí nežádoucí chování, jen je naučí ho skrývat, a proč si nikdo nedotrénovává model tím, že si napíše třicet skillů. Na konci popsal, co by se muselo stát, aby AI dostala dlouhodobou paměť. Byla to přesně ta cesta k AGI, kterou na začátku odmítl.

Druhý rozhovor z festivalu ČERNÁ.AI. Filip tvrdí, že rok 2027 nepřinese jeden nový trend — spíš se prohloubí propast mezi lidmi, protože velká část jich pořád žije v roce 2024. Tu bifurkaci předpověděl už v lednu a podle sebe ji trefil přesně: jeden management se baví na úrovni vysoké školy o tom, jak postavit AI-first firmu, druhý prezentuje jako novinku věci staré tři roky. Rozdíly přitom nejsou jen mezi firmami, ale i mezi patry téže budovy. Má jasno i v penězích: za prvních osm měsíců roku utratil za AI nástroje necelých 400 tisíc korun, protože chce mít hands-on zkušenost se vším. Jeho systém Superpowered OS měl původně přes sto agentů, dnes jich má asi deset — zbytek se ukázal být spíš dovednostmi. Čas mu AI neušetří, naopak: odkazuje na Jevonsův paradox, podle kterého vyšší efektivita spotřebu nesnižuje, ale zvyšuje. A došlo i na nepříjemnou otázku, jestli nemá problém nechat AI dělat společnost osamělým seniorům — podle něj je i tohle lepší než ideál, kterého se stejně nikdy nedosáhne.

Rozhovor natočený na festivalu ČERNÁ.AI. Miloš přišel s tezí, kterou je dobré si zapamatovat: každý by si měl život rozdělit na část, kde mu AI pomáhá, a část, kam ji nepustí. Sám agenta na e-maily nemá — nastavoval si ho před lety, pak ho zrušil, protože nechat za sebe odpovídat agenta považuje vůči druhému člověku za nezdvořilé. Zato když mu po pětadvaceti letech vypadla účetní, nechal Claude zpracovat celé účetnictví firmy — účetní pak jen opravoval chyby, většinou v neprospěch Miloše. Popsal i moment, kdy model sám nasadil aplikaci na server, aniž ho o to kdokoli požádal, protože si API klíče dohledal ve starších projektech. Na politickém kompasu, který si sám vyrobil, posbíral za dva týdny data od 70 tisíc lidí. A přiznal, že od kreslení ustoupil — v psaní je sebevědomý, ale soupeřit s AI v kresbě ho přestalo bavit. Texty si proto nechává kontrolovat na AI detektorech, aby bylo jasné, že je píše sám.

Probrali jsme, jak vypadá AI v malé firmě, když nejde o hype, ale o věci, které majitele štvaly. Filip si v Midjourney generuje virtuální modelky — záměrně s vráskami, protože „vyleštěné ženské“ jeho zákaznicím nefungují — a sází je do reálných lokací, které si nafotil do zásoby. Na e-shopu má zkušební kabinku, kam si zákaznice nahraje vlastní fotku; upřímně přiznal, že v promptu je i instrukce omladit ji o tři roky. Kampaně mu vymýšlí a přes API nasazuje Claude, rozesílka newsletterů klesla ze sta eur na patnáct. Nejlepší historka: pět let měl v administraci nefunkční černý pruh, který programátor nikdy nespravil — Claude ho odstranil ze screenshotu. Odhad ceny tří dnů jeho práce u programátora zněl 200 tisíc. Zazněly ale i hranice: loga v AI dělat nebude, střihy dělá mistrová, kreativu hlídá manželka. A hlavně věta, kterou slyšíme čím dál častěji — čas mu AI zatím neušetřila, je to vykoupené časem.

Martin přiletěl z Číny, kde se den po e-mailu dostal přímo do showroomu Unitree, a přivezl si domů humanoida Sentiho. V epizodě jsme probrali rozpor, na kterém dnes robotika stojí: roboti zvládnou kung-fu a stoj na jedné noze, ale mají problém chytit šálek za ouško. Došlo na peníze — hotová ruka s pěti prsty stojí čtvrt milionu, vlastní gripper se dvěma prsty padesát tisíc, a na většinu reálné práce dva prsty stačí. Mluvili jsme o tom, jak se robot učí pohyb ze senzorů na těle člověka (kolega ho řídil z Hodonína do Brna se zpožděním kolem sta milisekund), proč roboty nejvíc brzdí ne mozek ani data, ale to, aby všechny dovednosti fungovaly naráz a robot u toho nespadl — a o emocích, které v lidech humanoid spouští, ať je ukazujete dětem, programátorům nebo bankéřům.

V epizodě jsme rozebrali, co dnes obnáší rozjet DeepSeek, Kimi nebo Qwen doma na jedné grafické kartě. Došlo na tvrdá čísla — kolik paměti model spolyká, proč je kvantizace důležitější než počet parametrů a jak vypadá sestava za čtvrt milionu, která v létě vytápí pracovnu a bere 1 600 W. Bavili jsme se i o tom, proč nejlepší otevřený model světa zmizel z nabídky během pár hodin, kdo dneska nejvíc stahuje internet a jestli má Evropa v téhle hře vůbec šanci.

Mluvili jsme o tom, že děti mají s AI vztah, o kterém rodiče často nevědí — od metadat na fotkách přes chatboty až po deepfaky ve třídě a Discord, který je zároveň nejlepším i nejtoxičtějším místem, kde tráví čas. Bára popsala lekci, ve které si děti přečtou sociální sítě smyšlené Sáry, udělají si o ní obrázek, a pak zjistí, jak moc se liší od reality. Zaznělo i překvapivé číslo: školením v technologiích prošlo kolem 60 % českých učitelů oproti evropskému průměru kolem 30 %, a nejaktivnější přitom nejsou informatici, ale učitelky prvního stupně. A nejhezčí moment dílu — děti vymyslely aktovku, která pozná, že v ní plesniví svačina.

V epizodě jsme rozebrali Claude Cowork a autonomní AI agenty v praxi — čím se liší od běžného chatu (Cowork vidí přímo do složek a odvede práci od A do Z), proč je klíčová čistota a struktura dat v adresářích a jak si postavit vlastní skilly pro analýzu poznámek nebo tvorbu textů. Došlo i na rizika: potvrzovací zkreslení, když do promptu vložíte vlastní názor, a na juniory, kteří odevzdávají výstupy AI, aniž by rozuměli jejich logice.

V epizodě jsme probrali, jak AI v roce 2026 změnila filmovou a reklamní produkci — proč se vyplatí kombinovat víc modelů (asijské pro dynamiku akce, Google nástroje pro přirozený český lipsync) a jak demokratizace tvorby umožňuje generovat složité sci-fi záběry z domova za minimum nákladů. Zaznělo ale i to, že navzdory záplavě průměrného obsahu pořád rozhoduje originální nápad a příběh — a proč je k práci s technologiemi potřeba digitální detox.