Young Primitive: AI v módě, Claude a kód za 200 tisíc

Přepis epizody

Jo, tak šít to ještě neumí, takže to je zásadní problém. …ať projde kadeřníkem a maskérkou a omladí to třeba o tři roky. Jak Superman, normálně Superman. Mám gumový ruce, prostě. Já jsem se teďka přeškolil prakticky na programátora bez znalosti napsání jiného kódu. …aby se tam něco nepokazilo. Já myslím, že mu docházelo kontextové okno. A v tom momentě jsem řekl: s tebou můžu nakódovat cokoliv. Takže kolik by mě to stálo? A on ti řekne, že by to stálo třeba dvě stě tisíc. A základ živnostníka není, kde ušetřit, ale kde vydělat. Tak já vás vítám u dalšího dílu podcastu „Kde skončí zítřek" dneska zase s hostem, tentokrát je to Filip Urban. Čau. Čau. My se známe roky, Filip má značku Young Primitive, takže se především zabývá výrobou různý módy a triček, textilů, dámský módy. Takže jestli jste s někdy sháněli nějaké super oblečení, tak určitě neuděláte chybu, když to uděláte přes Filipa u značku Young Primitive. A mimo to samozřejmě fotí a dělá grafiku a podobné věci, že ty jsi vystudovaný grafik, takže ke grafickým pracím máš blízko a tak se tím ještě do dneška zabýváš, než tě polapila AI a teďka to bude všechno jinak?

Hele, no, všechno to souvisí se vším, je to tak, že už jsem takovej trošku z toho unavenej a vyhořelej, ale teďka vlastně s těma novýma nástrojema mě to asi zase začalo bavit, nebo co? Hele, my jsme se potkali hlavně kvůli tomu, že sis začal pomocí umělý inteligence dost optimalizovat všechny ty procesy ve firmě a snažíš se ji tam tak zaintegrovat a na ty procesy ji nasadit, tak jsme si o tom chtěli popovídat, tak možná jenom na začátek, kdybys pro posluchače nastínil, který všechny oblasti v té firmě už potkalo AI a co všechno, v jakých odvětvích jsi tam nasadil. Jo, tak hele, šít to ještě neumí, takže to je zásadní problém. Šit to neumí, no tak tam to čeká na ty roboty. To čeká na ty roboty, už jako sledují nějaký tam Instagramový účty a už to tam jako zkouší borci. Tak to já ti propojím jako s Martinem Krčkem, který tady byl v minulém podcastu a ten mám třeba poradit. Takže nějaká robotická ruka by mohla nastoupit, takže to ještě neumíme, furt to musí šít lidi, ale hele, mě to, říkám, jsem toho teďka hrozně plnej, prostě poslední půl rok v tom ležím a jsem z toho nadšený, z těch možností, které jsou každý den lepší a lepší.

Takže mě konkrétně začal jsem tím, že, protože máme e-shop a ty věci se prodávají jenom v momentě, kdy jsou vyfoceny na e-shopu. A to focení bylo prostě nekonečné, prakticky každý 14 dní jsem řešil, kde budu fotit, koho budu fotit, prostě musí mít hezký počasí, musí mít kdo pohlídat děti, prostě, takže hrozně milion prostě věcí komplikovaných, takže jsem si říkal, hele, takový ty základní věci zkusím už nějak jako koketovat prostě s nějakou AI modelkou. Takže to byl vlastně úplně první, co mě k tomu vibe kódování a k těm věcem přivedlo, tak byl pokus udělat si takovou nějakou vlastní aplikaci, protože těch aplikací na to, že vám udělá modelku ve vašem oblečení, už jsou miliony. Většinou to je k ničemu, je to pomalý, stojí to nesmysl prostě a ty výstupy z toho nebyly dobrý a neměl jsem ji vůbec pod kontrolou. Takže když to shrnu, je to prostě virtuální nějaká modelka, na které si můžeme prostě vyfotit naše oblečení v téhle fázi. S tím je hodně spojený to, že vlastně jsem chtěl dát nějaký benefit pro ty zákaznice, který vidí tu dokonalou hezkou holku, prostě metr osmdesát, ale prostě potom, když si to oblečení objednají, obléknou si to na sebe, tak jsou často rozčarovaný, nedovedou se to představit na sobě.

Takže dost se vlastně těch věcí vrací, tím, že to je e-shop, tak ona prostě si to obleče, není s ním spokojená a pošle to domů. Tak jsme ji zkusili nabídnout možnost, hele, tady prostě si vyber, co chceš, nahraj fotku a my ti to pomocí AI oblékneme přímo na tvoji postavu, ukážeme ti ze předu, ze zadu, v sedě, z různých uhlů. Takže přímo na e-shopu nějaká virtuální fotobudka, kde oni si to vyzkoušejí na sobě. Ano, předtím, než si to třeba koupí, takže to byl nějaký pokus o to snížit to procento těch vratek, který se dneska, nebo v poslední době hrozně rozrostlo, protože velké e-shopy prostě s tím nemají problém, ale my jako malí výrobci nás to stojí hromadu peněz, jakýkoliv špatný rozhodnutí té zákaznice. A máš to jak vysledovaný, jestli teda ta vratkovost se snížila nebo nesnížila? Upřímně, jako v souvislosti tady s tím jako nemám. Obecně se ta vratkovost trošku snížila za poslední tři měsíce, co to třeba jako by máme, ale... Ono přijdou Vánoce a bude hůř. Ono přijdou Vánoce a bude hůř, přesně, takže to je i jako by sezonní záležitost. Ale je to jakýsi benefit možná pro nás, jako nebo pro ty zákaznice, že si s tím můžou, ty hravější z nich, nebo ty, co prostě aspoň trošku dokážou ovládat prostě to prostředí, tak si můžou něco jako vyzkoušet a pak tu fotku používat klidně, bez problému.

Kolik třeba těch vyzkoušení za měsíc se tam jako děje na tom e-shopu? Já se na to můžu podívat, ale jsou to desítky. Jsou to desítky, takže... Takže třeba každá desátá zákaznice si něco vyzkouší? Hele, řekl bych, že denně tam máme třeba pět, pět vyzkoušení. Objednávek je přitom třeba třicet, tak jestli z toho nějak usoudíme, kolik to třeba jako si vyzkoušelo a fakt objednalo. To je ještě druhá věc, jestli nemám vůbec feedback od těch lidí, jestli třeba je to neodradilo. Naopak, jestli si to třeba neobleče a neřekne si, že ježišmarjá, tak to nemůžu. Ale zase možná jsme si ušetřili to poštovné zpátky, takže kdo ví. No a jak moc je to udělá hezčím? Záleží na promptu, když jsme ho optimalizovali. Jak moc je to reálný, víš? Všichni známe zkušební kabinky, kde máme ve většině obchodů takový, jak to ženský vždycky říkají, přívětivý zrcadla, kde je to udělá hubenější a delší, přívětivější světla. Ale tohle určitě funguje nějakým způsobem. V tom promptu máme, že ať samozřejmě projde kadeřníkem a maskérkou a omladí to třeba o tři roky. Jo, fakt to je něco takové. Jo, jo, jo, jo, jo. Zkoušel jsem s tím trošku jako kolaborovat s tím promptem a chvilku jsme to ladili.

Druhá věc ještě je, že my používáme jakoby dva modely. Pro nezaregistrovaný máme ten jakoby levnější, co nás jako nestojí peníze. A pro ty registrovaný ten benefit v tom, že už používají tu nejmodernější Nano Bananu vlastně, kterou… Pro verzi. Jo, kterou pro... Nebo dvojku. Hele, my to tam máme označené jako 3.1 v tom adminu. 3.1 je dvojka. Tak to je dvojka? Myslím, no. Jo. Nevím, jedna je zdarma, ta je taková horší a pak je ta jako nejlepší. Oni podle mě mají spuštěný tři verze. Dva pětku, to je úplně první Nano Banana. Pak mají Pro, který umí dobře texty a je takový, jako umí to do 4K, co jsi kdesi a pak mají tu, a možná teda máte tu Pro, která je sice rychlá, ale není až tak dobrá. Já tedy vidím, že tam mám 3.1 a 2.5, tak 2.5 je pro ty neregistrované a 3.1 je... Jo, tak to je úplně ta první verze. Jo, jo, jo. Tak to asi jedete všechno. Jo. Já jsem se totiž trošku bál, kolik mi to vlastně ve finále bude stát, když si tam na tom někdo ufrngne a vyzkouší si prostě 30 obrázků. Takže jsem tam zavedl nějaký kreditový systém, na každé použití prostě vygenerování je nějaký kredit, ty kredity potom může dostávat za to, že si udělá objednávku a takhle jsem vymyslel nějaký takový kreditový systém, ale pro ty nezaregistrované je to zadarmo, protože ten model je v podstatě jakoby gratis a podle těch grafů, co jsem si díval, tak jako to nestojí nic.

Počkej, ještě to nabourá nějaký AI agent a uděláte tam nějakou pořádnou prompt injection. Ano, to jak asi úplně zabezpečný nebude, tak doufám, že to nikoho nenapadne, prosím vás. To bych neříkal do podcastu nahlas. No, dobře. Ale vlastně jsme se nepobavili o té aplikaci na to focení, na to virtuální AI focení, kterou si říkal, že jsi vytvořil v Google AI Studiu, jestli si to správně pamatuju. Je to tak. Takže je to nějaká webová apka, kam nahraješ veškerý podklady a generuješ si nějaký scény. Je to úplně jednoduchý HTML výstup, kde já si uploadnu modelku, tu si vlastně jakoby vytvářím zase v Midjourney, nějaký charakter, který vím, který nám u nás funguje, který prostě vypadá dobře. Máme už ty zákaznice zase někam posunutý věkově, byť jsme Young Primitive, tak naše cílovka je 35-40 let, jo. Ale dalším krokem je vlastně nafocení těch produktů jako flat lay, kde já ten produkt každý mám vyfocený ze předu, ze zadu, aby on viděl, když používám nějaký obrázky z boku, ze předu, tak aby věděl, co je vzadu, aby si nevymýšlel kapsy a tyhle věci na kalhotách.

Vyberu si vlastně vršek, spodek, taky nějaký svršek, když to chci kombinovat ještě třeba s kabátem nebo s věcma, do toho nějaký boty. A dalším krokem je vlastně výběr té lokace, kde to bude probíhat, takže já třeba teďka, když jsem na reálné lokaci, kde fotím s reálnou modelkou, tak si tam vyfotím i pár fotek jakoby reálných bez té modelky. Prostě do zásoby. Aby měl prostě do zásoby a pak já to prostředí vlastně autenticky, který existuje, už jenom tam umísťuji tu virtuální modelku a působí to hrozně dobře, uvěřitelně, že jsou nějaké reálie z Brna nebo z našeho ateliéru, tak ty lidi vlastně ani vlastně nenapadne, že by to jako mohlo být udělané jako v AI. Mě zarazilo, že jsi říkal, že to generuješ v tom Midjourney, ty prvotní modelky, to už jsem neotevřil ani nepamatuju. Hele, oni teďka mají ten model 8, ten je teda hrozně rychlej a mají tam skvěle vyřešený ty styly, že ty vlastně máš ty referenční styly, který jsou tam předefinovaný, čili ty si už nemusíš spekulovat, jak by to mělo vypadat, podíváš se, jak vypadá ten styl, který ti vyhovuje, ten aplikuješ a děláš si ty charaktery těch lidí a na to mi to přijde hrozně dobrý.

I veškerý vrásky, veškerá ta přirozená pokožka — spíš než takový ty vyleštěný ženský. Vypadá to dobře a tenhle workflow mi funguje. Tak je to určitě cesta, no to Midjourney se tak posouvá možná bez nějakého velkého mediálního zájmu, protože to drtí samozřejmě Gemini a OpenAI se svýma modelama. Já jsem na tom celým začal, vlastně to byl můj objev. Já taky, no, když jsme byli pořád v Discordu a něco tam generovali, nějaký šestiprstý model. Tak to už jsme pokročili tady z toho. No a ty si to teda vygeneruješ jako v případě, že vy, když děláte nějaký tady ty malé série a tak, tak asi opravdu každý týden tam máte očividně nějakou hromádku věcí, co je potřeba fotit a zorganizovat to focení. Celý je to o tom, že když to nemáš online, tak to neprodáváš. Já mám fyzicky ušitou ve skladu, leží mi to tam a dokud já neseženu modelku, nenafotím, neupravím, nenahraju, tak neprodávám. Takže my si vždycky to focení reálný musíme nahromadit ty produkty a pak to všechno přefocujeme nebo většinu těch věcí se přefocují jako na reálných modelkách. Nebo to, že nějaký cash flow musí být a ty ty věci prostě potřebuješ jako dostávat mezi ty lidi, no takže…

Ve výsledku je to vlastně jenom urychlení práce, který stejně potom jako funguje jen dočasně a nahradíš to pak nějakýma reálnýma fotkama. Takže foťák se ještě nezahodil, to je dobrý, to je dobrý. Ale leží mi tam někde pod stavem, vždycky akorát nabiju na focení a… A máš ještě takové to cukání, jako koupit si třeba lepší foťák nebo… Vůbec, tohle mě úplně pustilo, já nevím, co bych měl mít lepšího nebo… Takhle myslím si, že ten setup, který teď mám pro moje účely je naprosto dostačující. A foťáky jsem tak nějak jako technikálie jsem úplně opustil. Tak ty s tím vždycky docela žil? Žil, žil, já jsem přesně… Já jsem jako zjistil v roce 2012 při příchodu Nikonu 850, že jako vlastně nic lepšího nepotřebuju. Ani to zlepšení by za to nestálo. Už se jenom vezu od té doby, že nemám takovou touhu koupit si 100 megapixelovej foťák. Ale mě to ještě lákalo u těch bezzrcadlovek, takové to ostření, že ty fotky si hlídali tu ostrost té modelky v obličeji. To mě jako hrozně ulehčilo práci. Ty to máš takový reportážnější. Takže tam jsem na to spoléhal a vlastně ta 850, to je můj etalon, když se podívám zpětně do fotek a podívám si a říkám, to je krásně vyfocený na 850.

Tak ono i těma sklama je to možná. Ale skla mám dobrý i teď na těch bezzrcadlovkách, ale prostě ta 850 byla taková... A Fuji je někde zaprášená? Fuji je taková designovka na poličce a když jedem někam na rodinnou dovolenou, tak to hodím jako... Bereš to? Beru to, ale... Neskončil jsi jako u kombinace toho, že většinu práce zvládneš iPhonem a umělou inteligencí a tady ty věci jsou jenom jako... Radost? Hele je to takový... Ano jo, je to tak. Prostě jako to vytáhneš, teď si to jako šteluješ, teď to je máš vlastně rozmazaný a říkáš: ty jo, to je super, to je rozmazaný, jako to se mi nestalo ani nepamatuju. Jako jo, ale to je čistě fakt jako hobík, že vytáhnu ten foťák. Super, no a druhý tvoje, ne teda hobby, ale zaměstnání byla ta grafika. Že máš za sebou různé zajímavé logotypy a grafické práce. Tak jak zasáhla AI jako do tohohle odvětví u tebe? Hele, já už jsem se nebo takhle, já jsem se už úplně zbavil takových těch prací, že někdo chce něco polepit nebo vymyslet něco. Já mám rád takovou tu komplexnější práci na nějaké identitě, kde to jako prostě AI vůbec nepoužívám. Tam je to furt o tom, že musíš přijít s nějakým nápadem a ani jsem vlastně s tím nekoketoval, protože tohle mi přijde úplně proti srsti.

Tam už mám jako červenou čáru, že jako nebudu dělat loga v AI, to jako ne. Ani jako ve fázi toho brainstormingu to nepoužiju nikdy? Hele, asi ne, člověče, ne. Spíš by mě to svedlo na scestí nebo tam je to vždycky o nějakém nápadu, tam je to fakt o těch hodinách, prostě šudlání v Illustratoru, posunování objektů zprava do leva. Já jsem to zase xkrát zkoušel, takový ty systémy, jako že ti udělal třikrát tři obrázky, aby jsi měl rychle přehled o nějakých variantách nebo Grok na to jednu chvíli byl dobrý, že ti tam nahrnul hrozně moc variant a vlastně jsem nikdy s tím nebyl spokojený. Vždycky to maximálně jako naťuklo trošičku takový nějaký směr, který jsi představoval, ale vlastně co se týká toho logotypu jsem s tím nikdy nebyl jako nadšenej, tak to je zajímavý. Ale fakt v tomhle to nepoužívám, kde to používám, tak jsou potom nějaké grafické výstupy třeba u nás na e-shopu, to znamená my máme nějakou akci, teď třeba máme nějaký pop-up v Praze třídenní, tak k tomu je potřeba, aby vznikla nějaká grafika na Instagram, na Facebook a tam to třeba používám, protože tam si najdu nějaký styl, který se mi líbí, protože vlastně tam nemusím nic moc novýho vymýšlet, ale já si pak s tím dospracuju třeba ve Photoshopu, kde já si třeba vygeneruju nějakou typografii, písmenka z nějakých betonů, nebo takový jako brutalistní třeba styl, ale pak už si tu grafiku skládám jako vlastně postaru v Illustratoru, takže je to taková fúze jakoby toho stylu, který já bych neuměl, nebo bych prostě na tom strávil jako měsíce, tak si to udělám a ty kompozice a ty věci kolem toho už si jako řeším jako postaru.

Takže Adobe sis nezrušil ještě předplatný. Hele, už jsem byl několikrát na tlačítku cancel, protože mě jako štvou čím dál víc, nehledě na to, že oni tu AI teda taky dost impozantně implementují. To nebyla pochvala. Ne, no jako, mám takový rozporuplný vztah s nima, jo, je to prostě, už nevím, co by za to chtěli a vlastně i ten systém toho používání AI je tam úplně jako nesmyslně naceněnej, s nesmyslně nekvalitním výstupem, prostě v jednom rozlišení a podobné věci, které jsou vlastně k ničemu. No já jsem super jako prostě s Photoshopem a s jeho AI retuší, to si myslím, že jako funguje dobře, jo. To je skvělý. Remove object, tyhle věci, to je bomba. Ale když tam, jakmile tam chceš něco dogenerovat, tak si jako v pasti a vlastně to řeším tak, že to projedu ve 4K nějakou Nano Bananou a pak to doretušuju jako do toho třeba ve Photoshopu, spíš ne, že bych se tam snažil tam z těch jejich modelů vydolovat, protože to je hrůza, no. To ne, to, to mi nefunguje. A zkoušel jsi, ty jsi říkal, že jdeš v Claudovi, víceméně teďka už v poslední měsíci, že jedeš v Claudovi. Pozrušil jsem všechno ostatní, mám jenom Clauda.

Tak zkoušel jsi třeba přes nějaký MCP server to propojit s Photoshopem a chtít po něm jako takovýhle věci? Ne, popravdě ne. Jakoby přes Clauda používám ten Higgsfield, ten agregát těch modelů a s tím jsem jako hrozně spokojenej. Takže generování fotek, fotek, videí, to zvládneš všechno z Clauda, ale ovládat s tím nějaký software, Tak vidíš, tak to máš za úkol na dnešní večer. Píšu si do nekonečném seznamu, co ještě můžu dát z AI. Mě taky čeká ten Photoshop, který už to MCPčko nějak má, asi 120 funkcí má hotových, takže teoreticky by tam spoustu práce mohl odvézt za mě. Já zatím jsem skončil u té Premiéry, která mi stříhá videa. Přes Clauda jako velice schopně, tam už jsem s tím jako spokojený, že tam mám nějaký skilly na to nastavený a funguje to, ale Photoshop mě jako čeká, tak si to dáme do to-do. Příště si to řekneme. No a teda od grafiky a od log je vlastně blízko k tomu, k té tvé grafické práci na značce Young Primitive, to znamená v návrzích těch logotypů a různých potisků a tak, tak tam ta AI promlouvá jak? Hele promlouvá jako já za těch… Nebo dostává se do nějakých jako víš třeba, je jako obsahové do těch modelů třeba víš, jakože máš něco pro AI nadšence, aby všichni naši posluchači si vás koupili tričko s nějakým super AI motivem.

Hele, sám jsem se teď, dneska, málem přistihl, že jsem si chtěl koupit prostě logo Clauda, ve které bylo napsané, že jsem úžasný nebo něco takového, nějaká taková optimistická hláška, už to někdo vyrobil. Já zrovna jsem si nevzal, ale já mám rád všechny ty jako různý prompt it till you make it. Jo, jo, jo, já chci něco takového, protože se s tím jako teďka různě ztotožňuju, takže to mě baví. Ale jako AI tričko, takhle, podívej se na mě, já mám asi jedno z těch triček, kde je tady ta vyšší energie, a tím jako končím. Začala to celá značka vlastně tím, že jsem dělal vtipný motivy na trička, pak se do toho vložila manželka a zvrhlo se to jako v dámskou fashion. Ale už ani já nemám úplně potřebu jako nosit nějaký jako nápisy nebo nějaký nějakou myšlenku na triku. Jo, už jsem prostě starý, ale ta poptávka od těch lidí pořád je, takže já jako by s tím AI pracuju a i letošní nějaký designy prostě jsou jako v... takže já mám tu myšlenku a to AI mi to nakreslí. Já si vyberu styl, vyberu si formu, vyberu si prostě obsah, jak to má působit, jak to má vypadat a v dnešní světě digitálního tisku už ani neřeším jako nějakou přípravu prostě na...

na... na... na... na sítotisk a tyhle věci, takže vlastně dneska fakt na to triko natiskneš cokoliv bez jakéhokoliv technického omezení a když mě ten motiv baví, tak prostě ho použiju. Tak stejně, myšlenka je tvoje, zpracování je tvoje jako ve výsledku, to udělají i šikovný český ručičky a máš to jako další nástroj. Ale já říkám, že od postmoderní doby prostě už jako nevzniklo nic novýho a vlastně to, že je tomu AI vyčítáno, že vlastně netvoří nic novýho — jako tady 99 % lidí netvoří nic novýho. Tady prostě není co novýho vytvořit, tady už neskombinuješ jakýkoliv tvar dohromady jinak, než byl milionkrát před tebou udělaný. Čili takový to jako, že to hejtím, protože to udělalo AI, ale je to jenom nástroj, je to prostě tak, jak u toho focení, ještě se k tomu vrátím, že já vlastně celý ten proces toho vyfocení v tom AI držím jako pevně v rukách. Já prostě mu řeknu, jak ta modelka má vypadat, kde má stát, co má mít na sobě, jak se má tvářit, kam se má dívat, jak na ně má dopadat to světlo. Prostě v reálném čase já čekám, až prostě se rozejdou mračna a na něj zasvítí sluníčko, které já tam potřebuju, ale já mu to napíšu, zasvítí na obličeji a já to tam mám.

Já vím, co chci vidět, a ono mi to jenom pomáhá to vytvořit, takže kde je ta míra toho, že to je AI a kde to je tvoje kreativita. Jako furt si myslím, že tam musím jít sám za sebe, pokud nebudu dělat letáčky na opíkání buřtů prostě přes ChatGPT. No my to tady řešíme často, že vlastně v momentě, kdy to je takhle jako s rozumem použitý nástroj nějakej, tak je to asi všechno v pořádku a nevidím důvod, proč by proti tomu někdo měl hejt. Ale to všechno, co se jako na tebe chrlí na sociálních sítích a všude jinde, tak prostě ty lidi jako jim to posune ten názor trošku někam jinam a pak je ten hejt jako velkej. Je ještě něco, co uděláš rychlejc ručně než s pomocí AI? Tady v té práci? Obávám se, že ne. Nebo nevím o ničem, co bych vlastně… Já se třeba někdy přistihnu, že mám otevřených pět oken, ať už je to Photoshop, ať je to kódování, ať je to Facebooková kampáň, všude mi jede AI. Prostě já se říkám, tyhle, tak to je divný, ne, to už prostě jako tady, tyhle, už nedělám jako nic. Ale toho času stráveného je prostě furt stejně u toho kompu, že vlastně celý řešíš to, že AI ti má ušetřit čas, ale já jsem ve fázi, kdy já na tom pálím takovýho času, že vlastně…

A furt doufám, že někde v té budoucnosti ta automatizace dojde k tomu, že budu chodit s dětma po hřišti od rána do večera, ale prostě ne, jo, jako je to vykoupený časem. Ale to bude především jako tím, že zřejmě ty věci objevuješ a nějak to jako nasazuješ, že to ještě není taková zaběhlá rutina. A máš pocit, že díky tomu, že už prostě spoustu věcí za tebe dělá umělé inteligence, takže jsi nějak zlenivil, nebo že nějak ztrácíš prostě kontrolu nad tím procesem? Ale to myslím si, že ne. Já jsem… Proč jsem do toho vlastně celý vstoupil? Protože jsem měl dost času. Že vlastně už tak v té práci ty procesy… Máme nastavený, máme tam šikovný lidi, který prostě fungují. Celý ten biznis nějakým způsobem jede. Já už v té grafice jako neberu každou zakázku, která na mě přistane. Už si vážím svýho času celkem. A hlavně jsem si už připadal takový vyhořelý ve spoustě věcí. A tohle je teďka taková věc, která mi úplně vlila život do těla. Že já prostě jako objevuju, jak prostě když jsem psal v Basicu první prostě svoje textovky, nebo jsem objevil HTML, tak stejný nadšení teďka zažívám tady s tímhle.

Takže já jsem toho plnej a ležím v posteli, je dvanáct hodin a prostě těkám. Co ještě zítra udělám? Tohle by ještě mohl spravit. Tohle ještě udělám. To se mi nestalo, úplně. Prostě fakt mám tu euforii. Hele, to jsme řešili s Davidem Spáčilem tady, že to je možná naše generace, tohleto, že prostě jsme vyrostli na nějakých těch sci-fi vizích a tady nějak prostě po takovéhle době jsme toužili to zažít. Že ty mladí to jako možná mají jinak nastavený tohleto, ale myslím si, že spoustu lidí našeho věku se cítí podobně teďka s příchodem takovéhle věci, protože pro nás je to taková jako… Že máme jak Superman, normálně Superman. Žiješ prostě sci-fi, no. Mám gumový ruce prostě. Neskutečně. Super, tak jsme prošli celkem tady ty kreativní věci, kde ti to pomáhá nebo usnadňuje život, ať už v té grafice nebo ve firmě zabývající se textilem. Kde ti to pomáhá ještě dál ve vašem procesu, jako to e-shopování a nějakých reklamních věcí a tak dále? Hele, no vlastně v jakýmkoliv prostě použití, ať už marketing, ať už nějaká analýza prostě té firmy, já jsem to vlastně jako nikdy neřešil, jo, popravdě.

Prostě já jsem, nějaký peníze chodili na účet, nějaký peníze chodili z účtu, měl jsem na výplaty, jako, všechno fungovalo. Ale poslední tři roky se ten biznis jako fakt, jakým způsobem rozrostl do míry, kdy už vlastně já už jsem jenom prostě takhle skenoval mobilem QR kódy a platil faktury vlastně, takže já jsem přišel do práce, zaplatil jsem 20 faktur, ani jsem moc neviděl za co, prostě mi to tam košák dal, hele, tohle zaplať, tohle potřeba zaplatit, takže já jsem platil. A teď jsem si vlastně říkal, jako, nebylo by vlastně možná špatně si zjistit za co platím, jako, jestli tady neplatím zbytečně, jestli tady to předplatný potřebu, jestli vlastně ten cash flow je takový, jaký by měl být. A v ten moment jako jsem si začal vlastně dělat nějaký svůj dashboard, bokem celého toho systému, kde jsem si prostě dělal nějaký predikce, nějaký prostě výstupy, jak se nám daří na Facebooku, v kampaních, protože třeba tím, že jsme vlastně jako i malá firma, tak se snažím veškeré tady ty náklady furt očesávat, že nepotřebuji profíka prostě na Google Ads, nepotřebuji profíka prostě na Facebook, nebo myslela jsem si, že nepotřebuji, asi bych ho potřebovala, ale furt jsem nebyl přesvědčený o tom, že když dám nějakou měsíčně dvacku, že mi dokáže prostě vygenerovat víc peněz toho, a hlavně jsem měl furt nějakou takovou potřebu si to spravovat sám a mě dát tím nějakou kontrolu, ale vlastně jsem moc nevěděl, jestli je to dobrý nebo špatně nastavený, jako furt mě volali nějací borci z Facebooku, furt mi radili prostě, jak to mám dělat, ale 14 dní to řeší s jedním, pak ten zmizí z toho call centra, řeší s druhým, který vůbec neví tvojej souvislosti, radí ti úplné ptákoviny, který jede podle nějakého guideu, který mu tam jako někdo zabrýfoval, takže to vůbec nedávalo smysl.

Takže teďka přes Clauda, který si drží kontext? Teď mám Clauda prostě s propojením na analytiky, s propojením vlastně na prodeje, kdy já prostě, oni se mi vždycky ptali, kolik máte nastaveno prostě na marketing, jako na kampaně? Já říkám, já nevím, kolik to mám dát, 50 tisíc, 100 tisíc, 20 tisíc, já jsem si to nedokázal nějak spočítat, žádného prostě odborníka jsem na to neměl. Důležitý bylo, že to funguje? No nějak to fungovalo, držel jsem se nějaké metriky, kterou mi řekli, tohle si sledujte, to je důležitý, tak to je vlastně ten návrh těch investic, tak toho jsem se nějak držel, ale pak to najednou začalo klesat po nějaké době, i když jsem pálil víc peněz, tak to klesalo, tak jsem z toho byl v nervu, proč se to děje. V tom jejich systému Facebookovým jsem se absolutně nevyznal, protože to je pro úplný blázny. Nehledě na to, že za tři měsíce je všechno jinak, tam už ses naučil někam naklikat, a za tři měsíce to je všechno jinak. Teď tam teda zavedl už taky nějaký AI, který se ti snaží radit, no ale kulový jsem se dozvěděl. Takže až díky tomu Claudovi, který to celý zanalyzoval, zpětně tři roky zpátky, mi řekl, hele dívej, tady je sezona, tady není potřeba pálit tolik peněz.

Hele, počkej si na září, tady to napal, rozškáluj to. Teď třeba řešíme podzimní kolekci vlněných kalhot, což je naše takové gro. A chystáme se na to a já jsem mu řekl, hele prosím tě, máme tohle náš top produkt, připravím prostě nějakou kreativu, připravím nějaký claimy, tady máš písmo, které používáme, tady jsou fotky, které jsem nafotil k těm kalhotám. On to celý vezme, prostě vymyslí konkrétně kreativu, on ti řekne, hele, tady budeme na ty movitější, starší ženský cílit, že to je prostě kvalitní, prostě, že to je italská látka, že to je prostě jako drahý, ale prostě to je za to. Mladším prostě zase řekneme, že to dokážete zkrátit na míru, že on ti řekne ty benefity pro ty jednotlivý cílovky, které by tě vlastně ani moc jako nenapadly. Celý to nastaví a celý to hlavně přes to API nasadí, dokáže to sledovat a dokáže to online jako by měnit podle toho, jak se které té kampaní daří, to je prostě jako neskutečný. Já bych na tom strávil celý den. A to už je věc, která reálně ti teďka běží? To je věc, kterou teďka jsem zpustil a která teďka jako běží. Nemám, ale je to čerstvý, je to tři, čtyři dny.

Tak to mě zajímá potom jako jaké budou porovnání s tím, jestli je reálně prostě za stejné prachy, to bude schopný třeba vygenerovat víc objednávek. Ale mě hlavně fascinuje ta grafika, kterou on jako ti tam nasadil, on prostě to vycítí z té značky, jak to má působit, jako vymýšlel si tam nějaký stínečky, říkám, žádné stíny prostě. OK, celý to překopal bez stínů, to je, já bych to, já bych prostě těch modifikací jenom kolik musíš vyrobit, jako jo, to jsou prostě x formátů na výšku, na šířku, prostě čtverce, takový makový, no ty bláho. A reálně on to dává dohromady v čem, nebo kde to fyzicky vznikne, jako by ta grafika? Já nevím, já nevím. Někde v tom Higgsfieldu, nebo Cloud to vyrobí, jako nějakým scriptem? No je pravda, že to mám napojený na ten Higgsfield, tak je možné, že to dělá, ale ne, v tom Higgsfieldu jsem ten výstup neviděl, takže on to asi nějak uvnitř dělá. Jo, takže on to asi dělá nějakýma skriptama, normálně v Pythonu, a poskládá to. Jako takhle, ta grafika není nějaká světoborná, tam jde o to držet nějaký layout, držet pozici loga, držet nadpis, podnadpis. Jak dlouho to trvá, než to vyladí s ním tady, jak tady ty věci mají vypadat, protože si dovedu představit, že to je nějaká startovací čára, co mu tam navrhne.

Ale tohle celkem proběhlo rychle, tam jde o to, že já mu dám ty svoje fotky, to písmo a pak už jen pořešíme kompozici a on už pak inteligentně to na ty ostatní varianty nabouchá tak, aby třeba ten text nebyl překrývaný v těch formátech, aby se vyhnul tomu, kde je tlačítko koupit, aby tam nedvojil ty informace a tak. Ale tohle jsem s ním pořešil velice rychle, to nebylo nějak... Vymyslelo to něco, co by tě samotného nenapadlo? Možná to, co jsi zmínil, to cílení na nějaké skupiny a tak dále? To taky, ale i v té kreativě vlastně celkem jako... Takhle, já jsem to vždycky řešil přes ChatGPT a ty claimy mi vždycky přišly hrozně strupský, že to bylo takový prostě neuvěřitelný, nebo takový prostě blbý, ale... Teďka jsem s ním dělal nějakou kampaň třeba na letní trička — počkej, schválně, jestli si to tady najdu — hrozně hezkej claim vymyslel: léto má svůj potisk, jo, ale prostě udělal mi krásný vizuály, prostě flat lay triček, vždycky ten motiv se nějak prokopíroval do toho layoutu kolem, jo, celý to udělal takový pěkně moodový a mělo to takovou atmosféru a ta kampaň byla celkem úspěšná a vlastně hezky to jako vyřešil, no, to mě překvapilo.

Takže další místo, kde se budeš nudit, jako... Já budu říkat ano, ne. Já budu rozhodovat. Říkal jsi, že konečně vidíš, kde ty peníze pálíš a kde třeba vynakládali nějak neefektivně, tak co jsi reálně na základě těch analýz třeba vypnul? Hele, díky té analýze jsem třeba zjistil, že platím úplně nesmysl za Mailchimp, jo, což je taková služba na rozesílání newsletterů. A vlastně ten Mailchimp, já vždycky, když mi prostě Jitka řekla: „Prosím tě, Efo, je potřeba rozeslat newsletter", tak já jsem věděl, že to je celý dopoledne dělání newsletteru. To znamená stáhnout z webu fotky, nauploadovat je prostě do toho, sepsat to, prolinkovat ty obrázky, prostě to byla práce, já jsem z toho šílel. Taky moje oblíbená činnost. No a do toho jsem třeba udělal pět chyb, protože jsem překopíroval špatnej text z jinýho produktu, jo. Říkám: „Ty jo, ne, já to prostě dělat nebudu." Říkám: „Prosím ti, potřebuji udělat newsletterovou šablonu, tady z Pinterestu jsem ukázal nějaký směr, kterým bych to chtěl vést." On řekl: „Jo, tohle je dobrý, ale hele pro maily to není dobrý, protože na některých prohlížečích se to nemusí načítat správně, takže to celý pohlídal."

Udělal mi krásnou šablonu, kde já vlastně jenom přes svůj admin kliknu na produkt a on dotáhne název, popisek, cenu, dá tam všechny ty varianty, prolinkuje to, já dám jenom stáhnout do zipu, ten zip vezmu, nahraju do Mailchimpu a dám odeslat, protože tam mám tu databázi těch. A říkám: „Kurňa, ale i přesto tam platím 100 € měsíčně, to je moc." Pojďme vymyslet nějaké levnější řešení. Jasně, pojďme, budeme to dělat přes nějaký Amazon servery, tady se zaregistruj, šablonu už máš. No prostě jsem teďka tak na půl cesty, protože tam musím něco ještě pořešit s programátorem skrz webhosting a tyhle věci, ale prostě ze 100 € mi říkal, že budu platit třeba 15, skvělý. To je jak když je najdeš. Jak když je najdeš, no. Hlavně programátora teda už za chvíli taky nebudeš platit, ne? To je takový… Má to nahnutý, ne? To je příběh, no. Včera jsem u něho byl zrovna, ale tohle je takový ožehavý téma, my to spolu děláme od začátku. Safik je můj dvorní programátor, já ho miluju. Berme to tak, že ho jenom zrychlíš trošku. Já jsem ho chtěl zrychlit, ale vlastně jsem se zrychlil sám, že jsem ten krok jakým způsobem najednou dokázal vypustit, protože jako my máme nějaký back-end, ve kterém pracují holky, co vybavují ty balíčky.

A vlastně jakékoliv zapracování novinky bylo napsat mail, čekat týden, pak zavolat, pak napsat druhý mail, pak Safik zareagoval, zanesl to tam, začalo to fungovat, ale pokazilo se třeba něco jiného prostě, protože už ten systém je tak starej a tak jakoby nafouklej, že on už sám se bál často do toho sahat, aby se tam něco prostě nepokazilo. Já myslím, že mu docházelo kontextové okno. A navíc té práce má hromadu a prostě mě si držel z toho, že to spolu děláme léta, ale teď se to dostalo do fáze, kdy jsem si řekl — navíc jsem se to naučil na tom svým dashboardu, že jsem vůbec pochopil, jak to funguje, jak vlastně psát ten kód, jak si vlastně třeba styly oddělat od kódu, jak fungují databáze. Vlastně jsem se teďka přeškolil prakticky na programátora bez znalosti napsání jediného kódu, ale s tím Claudem on tě vede za ručičku, všechno po tobě zkontroluje, vlastně musím říct, že žádný chyby jako ani moc neudělá a když udělá, tak to okamžitě opraví. Nebo je nevidíš. Nebo je nevidím. To je druhá věc. To je druhá věc, anebo já je nevidím, já je samozřejmě nevidím, ale on je musí vidět a kolikrát je on i sám sebe opraví, omlouvá se mi, že „hele, sorry, tohle jsem přehlídl."

Já bych si toho programátora tam ještě chvíli nechal, jako právě tady na ten bezpečnostní audit toho všeho, co tam na vibe kódíš. Ale to je to, že první, co jsem tomu Claudovi řekl, prostě mě nauč se to psat jak ten programátor, ať se v tom vyzná, a všechno komentuj, ať prostě kdykoliv se cokoliv stane, ať mi ten programátor může vytrhnout trn z paty, no a zatím to jako funguje jak má. Takže říkáš, že už černý pruh přes vaši administraci zmizel, což ulehčilo nebo odstranilo jako tady tu… To jsme už spolu probírali tady offline, říkám, hele, my jsme tam měli pět let černý pruh v adminu, který mě tak rozčiloval. Nikdo si s tím nevěděl rady, programátor prostě nevím, tady v Chrome to nedělá, v Safari to dělá, sorry. Tak to bylo pod jeho rozlišovací schopnost prostě hledat takovou nesmyslnost, která není funkční, že jo. Ale chápu, že grafika — černý pruh přes administraci dokáže znervóznit. Ano, ano, i když jsem do té administrace moc často nechodil a balíky nebalím, jo. Ale dal jsem screenshot prostě tomu Claudovi, který to prošel a řekl, no jasně, tady je prostě chyba v hoveru u řádkování, který mělo podbarvovat řádky, akorát to prostě se nezobrazuje správně.

To je prkotina, šup, šup, a pruh byl pryč, ty jo. A já jsem řekl, what? Jak to víš? Jak jsi na to přišel, prostě. A v tom moment jsem řekl, ale s tebou můžu nakódovat cokoliv. Takže jeden černý pruh a tolik radosti a odhodlání teďka do další práce. Přesně. Když se zamyslíš, kolik ti to teďka teda ušetřilo třeba i těch peněz skrz newsletter a tak dále, tak kolik reálně ale za to platíš? Jo. No tak samozřejmě začal jsem nějakým základním basic tarifem, který jsem vystřílel za dvě hodiny. Potom jsem vždycky čekal, šel jsem si uvařit kafe, čekám ještě hodinu, na ještě půl hodiny. Já na to nemám nervy, kopl jsem si za 100 dolarů kredity. Ty jsem propálil během tří dnů. A mně tam teda vyhovovalo takovýhle týdenní, že dobrý, ten den se dal jako přežít, že už prostě se na to dneska... Týden je nejhorší, no. Týden je nejhorší, to je prostě mord. Ta čárka k tomu pátku, už vím, že prostě musím brzdit. A hlavně tě ještě znervózní tím, jak ti tam od 75 % píšou, že už ti to brzy dojde. Takže mě se to resetuje v úterý v poledne. Já ty notifikace okamžitě zavírám. Takže já tak od soboty jsem vždycky v nervu, jako jestli mě to vyjde.

Protože my většinou v pondělí natáčíme podcast, který já stříhám přes to. A potřebuju prostě, aby mi tam zbylo. Už to mám spočítané, že většinou je to sežere z toho týdenního předplatného tak 7 až 8 % na ten stříh a vytvoření všech věcí. Takže já vždycky prostě: ty jo, co bych ještě tak, a musím se k tomu výsledku dostat. Ale musím říct, že to je vlastně zadarmo. Jako je to zadarmo. Já ty tři dny, co jsem ležel v tom backendu, co jsem tam dokázal naprogramovat — já jsem pak schválně tomu Claudovi řekl: prosím tě, spočítej mi, kolik by nad tím strávil času náš programátor při takové a takové sazbě, kolik by mě to stálo. A on ti řekne, že to stálo třeba 200 tisíc. Jo jo, tady ty jeho programátorský kalkulace jsou někdy vtipný. Dobře, kdyby to stálo 100 tisíc, tak je to prostě mý dvě odpoledne času — a kolik to stojí? Teď já jsem se díval právě do toho cash flow, a stálo mě to třeba 8 tisíc, ten Anthropic, za poslední dva měsíce. No, je to mazec. Je to mazec a to ještě prostě to předplatný je dotovaný od nich. Hele, a to chci říct, že já si myslím, že teď je to fakt zadarmo, že to není možné ustát v takových cifrách a že to strašně zdraží to AI.

Já si myslím, že ne, protože to udržej na téhle hranici čínské modely, které sice nejsou stejně dobré, ale jsou třeba na osmdesáti procentech. A ti lidi, kdyby za to měli platit ještě víc peněz, jsou dneska firmy, které mají dvě stě předplatných Claude, protože se jim to vyplatí. Však víš, jak to bylo s cloudovým řešením. Google ti nabídl neomezený fotky, všecko gratis, super — ale postupně přitahuje. No a taky jsme z dvaceti dolarů, který to stálo před rokem a všem to stačilo, tak jsme dneska na sto, dvou stech dolarech měsíčně. Já když si k tomu zaplatím pořádný Higgsfield nebo něco, zaplatím tady přes API, co mě stojí Google, tak se prostě na deseti tisících měsíčně vyšplhám. A to ještě furt na to myslím a nějak se krotím a nějak si ty API přístupy optimalizuju třeba přes OpenRouter, aby některé ty věci, co nejsou podstatné, jely přes nějaký levný modely. A i tak jako deseti tisíc měsíčně, když to máš jen tak, aby ses na tom něco naučil, tak je spousta peněz. Ale spousta peněz a hlavně ten čas, já se o tom bavím v hospodě, to je teďka naše nejčastější téma se všema borcama, já s tím otravuju všechny.

Celý to je o tom, prostě říkám: ty vole, jak na tom ještě nemůžeš dělat, to ti pomůžu, to ti vyřeším. A on řekne: ty vole, já nemám čas, já prostě řeším úplně jiné věci a moje mozková kapacita vůbec nestačí na to, abych si teďka sedl, spustil tady oranžovou ikonku s jakousi bláznivou dětskou malůvkou a začal tam něco řešit. Že ta bariéra vstupní si myslím, že pro ty lidi, co podnikají nebo prostě mají nějaký svůj biznis rozjetý, který jim nějak funguje. Oni jako cítí na pozadí, že by to šlo udělat efektivně a líp, ale najít si ten čas a věnovat tomu ten týden prostě a nenechat se rušit blbostma kolem je hrozně těžký, si myslím. Taková ta zásadní vstupní bariéra: naučit se trošku jinak přemýšlet, projít si to firemní workflow. Taky firmám s tím radím, takže vím, kde tady ty bariéry vždycky jsou. Ale musíš ten proces v té firmě vždycky nějak popsat, abys ve výsledku byl schopný analyzovat ty místa, kde to je. To jsou místa, kam to můžeš smysluplně nasadit — a na tohle si nikdo neudělá kapacitu a vlastně ty procesy v té firmě popsaný nemá v současné době bez AI. Nehledě na to, že tam bude mít spoustu hejtrů, kteří podvědomě ví, že jim to bere práci a tu hodnotu jejich, kterou v té firmě mají, tohle prostě bude velký problém.

No ono to chvíličku vypadalo, že s tím budou mít teda největší problém kreativci, jak to zasáhlo ty kreativní profese. Pak za chvíli si myslel, že ty programátoři absolutně skončí, což si možná někdo myslí do dneška. Já si říkám, že teď toho softwaru a vůbec kódu vzniká takové množství, že to někdo musí spravovat a kontrolovat. Ten architekt toho projektu furt musíš být a mít nad tím nějakou kontrolu. To je totiž stejné, jak jsi to popisoval s tím vaším virtuálním focením. Že ty jsi tam vlastně ten orchestrátor, ten režisér, který to celý nějak smysluplně poskládá, tak ono u těch složitějších systémů by měl být ten programátor, který ví, co po tom kódu chce a nějak je schopný tohle poskládat. Já jsem vlastně chtěl ještě u toho předplatného Claude zmínit, že oni to dotujou teď, což možná ještě budou dělat dost dlouho, než tam dožene ta infrastruktura nějakou úroveň, kterou potřebují na to, aby to všechno fungovalo levněji. Takže jsem si počítal, kolik reálně provařím přes tokeny, kolik oni mě dotujou na tom 100 dolarovým předplatným a dostali jsme se jako ve střízlivém odhadu na 700 dolarů a v nestřízlivém odhadu na 1900 dolarů měsíčně, co za mě zaplatí Claude.

Díky, Ameriko. Je otázka, jestli vydají teďka zase nějakej novej model a zamknou si to a budeme mít utrum a budeme takhle děkovat Číně, protože... Ale já už bych, já do důchodu možná doklepu tady s těma modelama, protože pro mě to je úplně jako nepředstavitelný, jako... No, kdybys mohl jako Opuska pěkně stáhnout někam do nějakýho svýho lokálního, to by nebylo špatný. Tak, vrátíme se tady k vašim AI nástrojům ve firmě, kde ještě teda ten use case u vás vidíš, třeba na nějaký účetnictví nebo nějaký takový administrativní věci, který každej nerad dělá nebo... Víš, tobě to ušetří teďka asi poměrně dost času a používáš to a tak a co ostatní ve firmě? Hele, dělám s tím jenom já, no. Všechny tím otravuju, prostě... Já si dovedu představit, že tvoje manželka s tím bude mít problém. Jo, jo, to je jako velký téma doma. Ale asi v té kreativě ne, hlavně nejvíc, protože mám pocit, že Jitka si hodně dbá na to, aby tam byla ta vaše česká lokální stopa, jako zná ty materiály, ty střihy, všechno. Jako ono vlastně vůbec spojení AI s českou oděvní značkou, šitou, prostě v Brně, jako je tisíc jiných use caseů firem, který by to AI mohly rozjet, ale u nás je to furt o tom, že musíš mít tu švadlenu, tu paní, prostě, která má těch 60 let, sedí u toho stroje, hrne to tam, jo, a tam na to AI prostě jako tam nic, tam můžeš optimalizovat sebe víc, ale prostě pokud ona to neušije, pokud prostě Košák nedoveze ty látky, nesženeme ty nitě a ty knoflíky, který k tomu spotřebujeme, tak prostě se nehneme, jo, tam, tam jako můžeš optimalizovat logistiku, ale furt je to výroba jako ruční a to je vlastně zase dobrý, to mě zase trošku uklidňuje v tom, že kdyby se cokoliv stalo a byli jsme tady všichni úplně zbyteční, tak ty hadry přece jenom ještě pár let roboti neušijou, jo, takže.

No hele, jako, co se týká vaší firmy, tak rozhodně Jitku a Košáka, Martina Kocha, kterýho zdravíme, ty bych rozhodně umělou inteligencí nenahrazoval, protože... Ne, ne, ne, ne, jako, že Claude až na třetím místě. To jsou strašní, strašní tahouni jako vaší firmy. To rozhodně, to rozhodně, to rozhodně. Jo, bez toho bych vlastně, já bych neměl tu příležitost, jako se do toho takhle jako ponořit, jo, takže... Ty si hýčkám, no, doufám. Hýčkám! Ajej, to budou muset být prémie nějaký. Ale už jsou kytky. No, tak mě napadá ještě třeba, že vy jste teďka změnili pole působnosti, jakože jste změnili showroom a výrobní prostory a tak. Co třeba navrhování toho celého vzhledu, jak to bude nově tam vypadat a tak, tak tam třeba AI zasáhla nějak? Hele, tam, asi ještě ne, tam jsme šli klasickou cestou architekta nebo architektky. Tam vlastně jsem AI nějak jako nezatěžoval, no, popravdě. Jak to někdo říká, ale je potřeba prostě tu umělou inteligenci nasazovat ve věcech, který jako tě nebaví vlastně, jo. Že ty, když máš rád tu kreativu a rád si to s Jitkou vymyslíte, abyste to tam měli hezký, což se vám dlouhodobě daří.

A vždycky je to radost vidět, jak vy si to tam jako vypipláte, vyladíte a stojí to za to, tak si nechat tady tu práci pro sebe. Mám tady poznámku, jo, napsal jsi mi větu, co mi utkvěla. Dřív ses budil ze spaní, že kdyby tvého programátora přejelo auto, skončí ti podnikání. Takže jako teď tě budí možná Claude ze spaní, jestli ho vypnou nebo nevypnou, ale tohle to skončilo, jo, tady ten stres. Jo, hele, fakt to skončilo. Jako teď se nesmí nic stát Košákovi a manželce. Ale ne, tohle bylo fakt jako velkej stres, protože ještě před třema rokama ta představa toho, že prostě budu budovat celý ten e-shop, ten sofistikovaný systém, napojení prostě na všechny zásilkovny, na všechny prostě systémy platební a tyhle ty věci začít znovu. Tak jsem si říkal, panebože. Jako máš pocit, že by do toho nenaskočil nějaký jiný programátor? Že ne, že my jsme začali někde, když jsem prodával pět triček a na to se ten e-shop jako by nabaloval, je tam spousta výjimek, spousta vlastně atypického řešení, prostě povypínaných věcí, které tam jako vlastně jsou a nejsou. A to vlastně celý jsem se i bál předat tomu Claudovi, protože jsem si říkal, tyjo, v tom se ani prase nevyzná, ale kromě toho mýho programátora, jo, ale on to prostě takhle vzal, takhle se to nastudoval a prostě jde úplně na jisto a šahá prostě a ví a nekazí a já se na to hledím, jako říkám, panebože, jak to můžeš vědět?

Tak je vidět, že to bylo naprogramované správně a mělo to nějaký. No, jasně přesně, dodrželo to nějaký, ano, dodrželo to nějaký pravidla, jako to zase nemůžu říct, že by ten jako neměl systém, ten e-shop to určitě, jo, ale prostě tím, jak to bobtnalo a přidávaly se funkce, tak se to prostě komplikuje. Najednou je potřeba zásilkovna, najednou je potřeba další. Najednou potřeba zrušit tam to, najednou těch atypů tam bylo milion. A ještě mě napadá, že teda vlastně tady v té logistice různý by to AI mohlo pomoct, ať už s nějakým, nevím, objednáváním látek, nebo... Ty jsi zmiňoval takový ten příklad, jako že vyrobíte něco, 50 triček, jako ty najednou dojdou, teď jak se o tom dozví, jako zbytek firmy, která to má jako rychle dovyrobit, teď nevíš, jestli jako vlastně je ta látka, nebo to celý tady ten proces vlastně, jestli nějakým způsobem nepomůže. To byl takový startovací, jako pro mě impuls, že bych chtěl tomu Košákovi usnadit tu práci v tom orientování, protože všech produktů máme třeba 300, v různých variantách prostě jo, takže prostě ty máš esko, to ti dochází, ale elko máš přitom dost jo, takže co, vezmeš tu látku, musíš to odvézt do jedné z těch dílen, který máme, tam to prostě musí nastříhat, a teďka ty víš, že tam máš látky, já mám 20 metrů, z toho ušiješ prostě 15 kousků, ale z toho prostě 4 jsou kazový, protože na konci látky už je to prostě poničený jo, a tam jakoby nedá se, nebo zjistili jsme po měsíci ladění, že vlastně nedokážeme udělat sofistikovaný systém, kterému by se dalo věřit jo, ty tam musíš zohlednit nějakou sezónnost, on ti jako tvrdí, že ti tady ve svetrech leží prostě půl milionu, ale prostě ty víš, že se nebudou v červenci prodávat svetry, že jo, takže mu to musíš říct jo, takže on musí udělat nějakou mapu sezonnosti jo, teďka, on ti řekne, hele tady ti dochází tohle triko, ale ty víš, že ti dochází, protože ty už je nebudeš dodělávat, protože už se vyprodává jo, ale to on jako neví, takže zase mu to musíš říct jo, takže těch atypických situací je tam tolik, že vlastně jsme se nedokázali dostat do nějakého funkčního predikovacího systému, co dělat jo, takže furt je to o tom, že Košák musí vlézt do toho adminu, projet si to, trošku mu to se snažím vizuálně nějak usnadnit, nějak aby viděl, že červený prostě dochází tohle, ale stejně to o tom, že on si spustí ten svůj 150gigový Excel, který prostě sotva jede už jenom na tom noťasu. Teďka musel přejít na Apple, takže má Excel na Applu.

Tak to je velká věc? No to je velká věc, to je velká věc, co ho neznáte, to byl velký odpůrce, ale bohužel mu shořelo starý Lenovo, nebo co měl, no ale ten Excel prostě na tom Macu je tristní, tak jsem mu říkal, pojďme celý ten Excel vzít a předěláme to do online nástroje s tím Claudem. Zatím odolává jo? Ne, nechce o tom ani slyšet. No někdo je stará škola prostě. To se ho dotklo, to jsem mu řekl, že je stará škola. Takže to funguje. Ale tak já chápu, že i Appleovskému telefonu, i Appleovskému notebooku odolává roky a roky, takže ono na něj dojde i s umělou inteligencí si myslím časem. A nebo se na to úplně vykašle a bude házet hlínu někde. Bude házet hlínu, jezdí na kole. Jo, tak přál bych mu spíš to ježdění na kole teda. No, já taky. Na webu máte větu, že víte, kde pro vás AI končí, tak kde teda končí? Jo. Ale tak celá ta aktuální kolekce je o mojí manželce, která má nějakou vizi toho, jak by ty věci měly vypadat, co chce nosit. To, co chce nosit šije pro ty zákaznice a tam jako není, jako ty si chodíš pro nějaký inspirace, co už dělá teď, jo. V tom oděvním průmyslu taky jako nevymyslíš prostě znovu kolo, jo.

Ale střihy prostě máme mistrovou, která to musí vymyslet, jo, z toho obrázku tu věc dostat do nějaké podoby střihu, odladit to. Tam jako by není prostor, tam to AI, jako tam ho nepouštíme, no, nebo tam ani ho není jak pustit, ani bysme vlastně nechtěli, jo. Tam už, jako pak už můžeš automatizovat úplně všechno, jako ta kreativa prostě v tomhle by měla jako zůstat a taky zůstane jako naše, no. Jo, takhle to dělejte, tu kreativu jako nepouštějte. To jako nejde. To jako určitě dává smysl. No a když chceš, to se ptám všech, když chceš jako vypnout od AI, od technologií se odstřihnout, což u tebe jako úplně nedovedu představit, protože tě si pamatuju vždycky s telefonem v ruce minimálně, že na těch sociálních sítích a nebo ať při tom focení nebo tak, tak s těma technologiíma dost žiješ, tak co děláš, co tě jako odstřihne teda od toho nějakou zálibu? Od AI, nebo od počítačů? No, jako za A od AI a za B jako od technologií jako obecně. Tak já si myslím, že třeba děcka tě od toho jako odvedou, i když jako ty máš technologické děti, které jako… Jo, teďka jako, jako že samozřejmě jsou se mnou v pracovně zavření a teďka se mnou děláme třeba, pracujeme na 3D šachách, které nakreslil v Tinkercadu a já mu to pomáhám jako vytisknout, takže furt se to jako motá kolem nějaké technologie, jako Jitka chudera je z nás nešťastná, protože má tři borce doma, prostě podobného ražení, ale jo, hele, mám rád jakoby cestování, máme ten obytňák, takže takovej ten jako život prostě cigánský jezdit prostě po neznámých místech, někde přespát, jako to mám rád, jako, ale i tam — byli jsme teďka na dovolené ve Španělsku a měl jsem s sebou noťas prostě a udělal jsem si třeba kompletní přehled prostě o nájemnících, všechny smlouvy, vyúčtování tyhle věci, já jsem v tom úplně plával prostě, s kým mám kde jakou smlouvu, prostě jaké vyúčtování plynu, jestli mi zaplatili za tenhle měsíc, zaplatili, jo, celý jsem to nalil do toho, prostě mám nádherný dashboard, který mi hlídá úplně všechno.

Víš, že se tě ptáme jako na to odstřihnutí od technologií. Jo, jo, jo. Je vidět, že nadšení z Clauda jako probíhá jako víc, než snaha se od toho odstříhávat. Ono to nejde, ono to nejde. Já tě v tom nechám ještě pár měsíců koupat a pak se pobavíme o tom, jak tě z toho dostat. Jasně, asi mě z toho budou muset dostat. Ne, ona mě z toho dostane manželka. Jo, jo, to asi jo, to asi jo. Která k těm technologiím nemá zas tak blízko. Ale říkal jsem si, že tvýho syna jako staršího bychom si sem někdy měli pozvat, abychom se s ním pobavili o technologiích, protože to je velký nadšenec, ne? Nebo on to má spíš do manuálna nahozený? Hele, právě že ne, on teďka objevil to virtuálno — a co se dá dělat manuálně, dá se dělat i ve virtuálnu. Takže teďka s klukama, s kámošema, mají spuštěný vlastní Minecraft server s nějakýma třiceti modifikacemi a staví tam prostě. On ví, že každou neděli hrají s klukama Counter-Strike, tak si v Minecraftu udělali Counter-Strike. Prostě jako střílí tam po sobě šípama, prostě počítá ti to, prostě bouchá ti tam bomby. A překvapil mě, že když si jako nevěděl rady s nastavením toho serveru, tak už i ChatGPT zkoušel.

Ale hnedka říká: „ChatGPT mi to prodělal úplně na prd, to vůbec nefunguje." Takže vlastně i pozoruju u těch dětí, jakože vlastně celkem hejtí celý tohle odvětví AI. Jo, že já teda taky jako často už automaticky prostě ten problém, který nastává, začínám řešit tím, že to konzultuju, ale oni to vlastně takhle nemají, což je vlastně dobře. Jo, že mají ještě ambici jako nad těma věcma přemýšlet, protože to si myslím, že je ještě neprobádaná oblast. Tak to bude jako s tím hloupnutím, no. Všichni. Jo, všichni. Teď si myslíme, že chytříme, jo, ale myslím si, že výhledově u spousty lidí prostě to bude znamenat rezignaci nad spoustou věcí. Já jsem o tom nedávno přemýšlel, protože my pamatujeme tu takovou dobu MS-DOSu, jo, že prostě když jsme něco na starým počítači chtěli řešit, i když jsi tam chtěl zahrát blbou hru, tak jsi si musel nějak jako rozbalit, jako musel jsi rozumět tomu jako těm příkazům, jak to v tom počítači chodí a potom teprve mohl sám něco dělat, takže ti to vlastně jako ta dřevní doba donutila trošku to chápat a potom ty nadstavby Windowsové a všeho, co se na to nabalilo, tak to uživatelům tohle odstřihlo a ty lidi vlastně nevědí, jak ty počítače vevnitř fungujou a jenom něco někde klikají.

A že vlastně teď s tím ajíčkem je to hrozně podobné, že jak člověk je do toho od začátku, tak se učí něco promptovat, chápat jak to tam jako běží a že za chvíli možná tohleto všechno se odstřihne, ale nejen tohle, ale i prostě, když si veme, že přes ty MCP servery třeba tam budeš mít napojený ty aplikace, tak ten člověk se nebude muset učit jako dělat něco s Photoshopem. Napíše Claudovi a Claude to vyřeší ve Photoshopu, tak jestli prostě fakt jako nezhloupneme tady tím, že jako přestaneme používat tyhle věci, kterým jsme dřív rozuměli — nebo už vyroste nová generace, která se to ani učit nebude, takže nebude mít co zapomínat, ale už se to rovnou naučí jenom vlastně chtít ty věci po umělé inteligenci a někde tam odklikávat jako, že to je v pořádku nebo to není v pořádku, jestli to nebude. Ale tohle je jako velký téma, který vlastně vůbec nedokážu dohlédnout, co to bude obnášet pro tu další generaci těch. A vlastně i to řeším skrz ty svoje děti, že jako kam je posunovat, kam je tlačit, co jim ukazovat, kam je směřovat. Podle mě jediný, co mi dává smysl, tak je nějaké kritické myšlení a rozeznat, co je dobré a co je zlé, protože jinak všechno ostatní bude jako jedno.

A mít nějaký tah na branku a mít potřebu něco na tomhle světě dokázat. Musí to být složitý třeba ve výběru škol, víš, jsem si říkal, že jako kam dneska prostě budeš řešit se synem v devátý třídě, kam má jít jako na střední školu, ale jako co mu chceš radit, když jako vysoká škola přijde za další čtyři roky a co tady bude za další čtyři roky, že jo. Jasně. Co tady bude, až jako tu vysokou školu dostuduje. Tak mladší syn, ten, který jde teď do školy? Do druhé. Tak ten to prožívá jak jako tady ty technologie? Hele, ten se trošku veze, protože starší bratr je bůh a prostě mladší bratr dělá, co se dělá starší bratr. Starší bratr je bůh nebo otec je bůh ještě? Možná ještě otec je takový jako že dobrý, ale ten starší už mě trošku přehlíží. Ale ten mladší, ale on je zas takovej jako že se pro to dokáže jako nadchnout, ne tak do hloubky jak ten starší, ale teď třeba jak stojí o tu 3D tiskárnu a jak vlastně úplně automaticky v tom Tinkercadu prostě dělá ty 3D modely a jak se jako, já jsem mu dal nějaký starý Air, na kterém si tam šudlá prostě na tom ty postavičky a teď vlastně chápe ten 3D prostor, že když vezmeš tohle a dáš to do tohle a vyřízneš to, tak ti to udělá.

Jo, víš takový ty základy toho 3D chápání, ale on si prostě za 14 dní vyšvihne řadu figurek do šachů a jsou fakt dobrý, jo, a ještě jsem mu řekl: a udělej to tak, ať ani nemusíme používat podpěry. On, hm hm, tož je bez podpěr, dobře, dobře, takže dělá fakt jen takový základní věci, moc nevyřezává do hloubky, aby tam nemusel, jako je to vlastně, a baví ho to, no, tak ale musí vědět, jak se kope do balónu a leze po skalách, no, ale. To jim zajistíte na chalupě tady. Jo, jo, jo, musíme to, to právě zase manželka kompenzuje, se snaží, no. Hele, super, já myslím, že jsme probrali všechno, co jsme si tak jako naplánovali, tak já ti moc děkuju za podcast, doufám, že nebyl poslední, že nás zase přijdeš informovat jako o tom, co si všechno zdigitalizoval. Kolik milionů to přineslo. Přesně, já jsem zvědavý hlavně, jak dopadne podzimní kampaň navržená umělou inteligencí. To mě taky zajímá, no, to mě taky zajímá. A co všechno se ti ještě podaří ve firmě posunout, zoptimalizovat, kde ušetřit a tak. Já si myslím, že tady ty praktické zkušenosti jsou pro naše posluchače pure gold, protože si potom dokážou víc představit, kde to AI můžou nasazovat a co si s tím počnou.

A pro ty živnostníky, kteří jsou závislí sami na sobě, je to neskutečný nástroj. Jenom prostě musíš být jako open-minded, no. No, neskončím tím jako asi pozitivně, ale zároveň možná prostě tady těm živnostníkům, který zmiňuješ, to ve výsledku ušetří to, že nebudou závislí na nějakých externích dodavatelích, což je super, ale zároveň jim to teda potom neušetří čas, protože budou řešit jako, jo, díky tomu AI budou schopný řešit jako spoustu věcí kolem a vlastně jako tím budou pak zahlcený, protože… A základ živnostníka je ne kde ušetřit, ale kde vydělat. Tak to je krásná věta na závěr, já si to vemu k srdci a příště si to řeknem, jo. Tak jo. Tak díky a vy všichni se mějte krásně. Děkujeme, čau. Čau.