Miloš Čermák: AI mi vzala účetnictví, ale ne psaní

Přepis epizody

Já se hlásím z Černa AI Festivalu. Máme tady vzácené hosta Miloše Čermáka. Ahoj Miloši. Ahoj, ahoj. Já jsem moc rád, že jsi na nás udělal čas. My jsme se tak naháněli před festivalem skrz maily. Není pro velmi času, mám dost. A vlastně mě až zarazila to je nedůslednost k tomu nahánění. Takže já jsem to tak jako bral, že jsme se nějak předtím jenom domluvili, pak jsem na to zapomněl. A proto jsem si říkal pak, až vlastně dva dní předtím si psal, tak jsem si říkal, důsledné. Já jsem to potom zkusil přes tvého AI asistenta, napsal jsem mu půlku mailu, aby mě někde spirituřit. To mě velmi pobavilo, ale je pravda, že mi jako maily čte klot a že mě na to upozornil, že to tam je, ale jako já nemám agenta na maily. To jsem si někdy před dvěma lety, když o tom lidi začali mluvit, tak jsem si to nastavil, takovou tu automatizaci mailů, dokonce, že jsme to ukázali na workshopech, že jako jsem udělal prom, který určí tu důležitost toho mailu od jedničky do pětky a takový jako pitomosti, ale vlastně jsem zjistil, že mě těch mailů jako důležitých vlastně chodí tak málo, nebo ne tak moc, že nejsem, že chápu, že tohle má někdo, kdo třeba má nějakej biznis a chodí mu nějaký zpětný vazby nebo nějaká jako lidi, zákazníků, ale já toho mám relativně málo, takových těch jako reálnej kontakt, že mě někdo o něco žádá jako pracovního, že je to docela deset mailů denně nebo dvacet mailů denně, zbytek je nějakej spam a to já už na první pohled poznám, buďte se to nedostane do schránky, takže já jako agenta přímo na mail dneska už nepoužívám. Ono by to nebylo jako nic zvláštního tady na AI festivalu, protože s ostatními hosty, jak jsem se domloval, tak mě chodili jenom odpovědi od AI agentů různých, takže bylo to trošku bizarní zkušenost. Já jsem tak jako se posul tím, jak se vlastně tím zabejvám dlo, jak se s tou AI hraju, vlastně dlouho a jak mě fascinuje a jak něček mění ten vztah, tak já jsem teď v takový fázi, že říkám, že si má každej vlastně rozdělit ten svůj život do té části, kde mu AI bude pomát a do té části, kam ji nepustí a vlastně mám pocit, že emailová komunikace, pokud pro mě, který nemám desítky, stovky zaměstnanců, neřídím velkou firmu, nechodím maily takový ty korporátní, kde jsem nakopil vlastně třiceti mailů denně, tak pro mě to nedává smysl si jako to agenda, vlastně bych to bral jako hrozně, hrozně jako nezdvořilý vůči tomukoliv, jako kdyby mu odpovídal agent. Tak vedu to, možná jsem ze staré školy, možná je to něco, že mě když jako napíše agent, tak mě to vlastně jako trochu vadí. A to jsem před třema rokama lidem ukazoval, jak si to mají nastavit a jak to mají udělat, vyvanula ta zajímavost a ta novost, tak si říkám, že to prčic, tak jestli po mě někdo něco chce, nebo se mnou, tak ať si dělá tu chvilku toho času, já ji taky mám. Jasně. No, jinak tvrdíte, že AI vám šetří asi až 20 hodin. Tak tvrdíš, že ti AI šetří až 20 hodin týdně? Kde tak 20 hodin je? Na co je teďka využiješ? To jsem někde říkal, to jsem někde psal asi tohle, že jo. No, no. Kde to bylo, kdy to bylo, těžko říct. Těžko říct. To našla nějaká rešerše. Já vlastně nevím, jestli mi to šetří 20 hodin týdně. To byl nějaký takový asi odhad. Mě určitě šetří čas při čtení určitýho druhu textu. A to říkám umyslně takhle, že se snažím pořád číst věci, které mě bavějí, to znamená rozněnáč tu třeba noviny, články, a tak dále, jako samozřejmě literaturu a tak. A pak je spousty textů, který vlastně je pro mě důležitý si přečíst. Hodně přetýkají AI, jsou do seba vědecký studie, který se nedají číst, protože to není určený pro běžnýho člověka. To znamená, že tam ta sumarizace od AI je prostě super velká pomoc. Texty určených sumarizací. No, takže ty texty určených sumarizací já se sumarizuju. A tam je to určitě šetří část, že kdybych četl ty studie, já seba každej den určitě jako jednu studii, protože mě to zajímá, někde na Twitteru ji někdo sdílí nová studie, která ukázala bla bla bla v medicíně, když používáte AI, bla bla bla něco. A vlastně si k nám je to užitečný, dělám často školení pro ženskou lékařskou komoru, měl bych to vědět. Kdybych to začal číst, tak protože nejsem vědec, nejsem odborník na medicínu, nejsem vlastně ani expert jako na AI, jako vědecký, nepíšu žádný vědecký články o tom, tak by to hrozně dlouho trvalo. Takže tam mi to hrozně pomáhá. Takže z toho ze mě byl nějakej den odhad. To znamená, že píše mi docela anonce k podcastu, kde jsem si řekl, to je něco, co mě jako moc nebaví. Jasný. Naučil jsem to dobře psát a vlastně dneska i podcasty, co děláme s Luďkem, nebo moje podcast 1%, to dělá samo. Takže, ale pak mám spoustu věcí, který píšu sám. Takže těch 20 hodin je možná nějakej odhad, ale já už jsem se jako, já už lidem říkám, aby jako neuvažovali v tom té kategorii šecení času, protože ne každej ušecený čas je dobrý. Já vždycky říkám, že jako čas není něco, co dáme někam do kufru a ušecíme to jako peníze nebo tak. K tomu tím trošku mířím, protože já mám taky pocit, že na určitých pracech nebo úkolech s podcastem taky jako velká úspora, tak mi to čas úspoří, ale to, jak se člověk jako zajímá o ty nové technologie, tak vlastně tam se rychle ty ušetřený hodiny investuje a vlastně ve výsledku se furt nedostávají. Myslím, že to nejde poznat ani, že píše stejně dobře jako já, psát o něčem se myšle a třeba mě nebaví administrativa, nebaví mě prostě nejhorší dva dny v týden, v měsíci jsou pro mě, když připravuju podklady pro účetní. Tak na to si pustil koloda. Tak na to teďko tři měsíce mi, protože jsem nějakou jako incident, že mě vážně onemocila účetní po 25 letech a vlastně jako ze dne na den se stala jako fungovat a já jsem zjistil, že já vlastně skoro ani neznám i čo. Tý firmy. Takže já vlastně měl, když jsem se měl pokutu, takže jsem měl pokutu, jednu a druhá, druhá se schylovalo. Takže jsem na to celý pustil koloda, dal jsem mu všechny svoje doklady, všechny ty historii účetnící, co jsem měl doma v těch složkách, něco jsem stáhnul z klaudu, asi měsíce mi to dělal klod. A čekáš další pokuty anebo klod je dobrý? Neudělal to úplně dobře, předal jsem to účetnímu, on to všechno zkontroloval, musel opravit nějaký chyby, opravdu si seba vyhalud, že nějaký čísla, nějaký čísla, nějaký, tam jsou pár těžkých věcí, jako někdy je transfer DPH, protože já mám hodně těch dokladů, že jsou to malý peníze, jsou to 20 dolarů, ale jsou to zahraniční subjekty, to znamená, že někdy se DPH platí, někdy ne, takže tam udělal pár chyb, ale většinou udělal chyby tak, že to bylo ještě, kontrolu by to nezajímalo, ta by mě dala pokutu stejně asi, ale že to bylo vlastně nevýhodný pro mě, že jsem seba o 20 dolarům zaplatil víc já, že to nebylo, ale v rámcově to bylo dobrý a všechno to ten účetní titko jako zpravil a myslím, že mě to jako zachránilo a myslím si, že kdyby to bylo něco, co mě baví a když mě dneska někde nějaká firma se ptá a chtějí poradit, co by mohly dělat, tak říkám, myslím si, že u toho účetnictví vlastně je velkej prostor pro to, že to může hodně pomoct a v podstatě nahradit toho účetního anebo prostě, že tomu účetnímu, já jsem platil ty účetní 8 tisíc měsíčně, to není jako málo. To není málo. A je to vlastně 100 tisíc ročně. Je to víc než největší předplatný od kloda. Ano, ano. A takže včera jsem platil, takže vím přesně kolik je do je přepočtu. Je to necelých 5 tisíc teďko. Je to tak? A takže je to jako hodně, ale zase nadučením pro mě je to 8 tisíc jako zlatejk, než kdybych to měl dělat sám a ty nervy a tak. Samozřejmě. Ale myslím si, že jako by šlo jako pro nějakou firmu, která platí ještě víc, to udělat tak, že budou mít opravdu nějakou účetní firmu, který dají třeba jenom nějakou kontrolu, nebo třeba jenom mzdy, nebo něco. Takže je to takový emergency účetní. Ano, po bylcí měsíce, opravdu. Ty různý use case, na který se směřuje dneska k lot, to je, to by se člověk tady pozbíral takovou inspiraci, jakože to je fakt spousta. Kterou věd si v roce 2023 považoval za sci-fi, ale dneska ji děláš na běžný bázi. Rok 2023 je pozdě, jo. To už jsem vlastně, to jsem měl dokonce představit, že to bude rychlejší a že dneska budeme jít seba dálež. Vážně, jo. Všichni se mluví o tom, jak je to raketová, raketová, raketová. To jo, ale začalo to prostě, já jsem vlastně, já jsem první jazykovej model, já si přesně pamatuju, když jsem viděl svoji první webovou stránku, to bylo v roce 1991, když kamarád, spolužák, že to by jem a on je pozval a ukazoval mě prostě první webovou stránky, 92 možná. Vím, že tam byly nějaká olympijský hry a takový, byly takový první weby, který vlastně vznikaly. 92, 92 to bylo, jo, asi. 90 je nemoc brzo, 92. A já jsem končil školu 91, takže to musí to být 92. Ale pamatuju ten moment, jak tam seděli a já to koukám a říkám, jestli to bude velký. Já jsem hrozně špatný vizionár, když byl první iPhone, tak jsem říkal, když se zbláznili, tohle nikdy nebudeme mít úspěch. Takže já nejsem dobrý vizionář, ale u webu jsem to trefil. Tam jsem od prvního momentu věděl, že to bude velký a že to změní jako i můj život. A přesně si mohl, když jsem viděl jako první jazykový model, to byl GPT-2 v roce, byl COVID 2020. Tak to bylo hodně brzo. Na univerzitě. To byl takový ten první vlastně magický jazykový den. To muselo ještě na jaké akademické sféře, ne? Byl otevřený ten model a bylo to normálně v akademický, bylo to jako na univerzitě Karlově někdo mi tam ukazoval. Ono to bylo v angličtině a doplňoval věty. Člověk napsal seba jsem v Rondu v Ostravě a sedím tady a dáš mě v podcast a bavíme se o... A on podle toho kontextu nějak pokračoval. A to bylo pro mě a říkal jsem si tohle, to mě teda s proměnutím to mě poser. To bylo velký. To bych nečekal, že toho dožil, protože to dává smysla. A toto bylo ještě jako blbý. A pak byl tři a půl GPT, oni to dali na web do toho svého playgroundu a to bylo nějak tak konec roku 21, začátek roku 22. A to už bylo opravdu, že už to dokázalo napsat povídku a tak dále. To už jsme se o tom bavili s Lučkem v podcastu. A ten zlomovej moment byl 30. listopad 22 č. GPT. To znamená v roce 23, už jako jsme věděli, že to, co se dneska děje, už není tak velký překvapení. Kouzlo bylo už tady. Kouzlo bylo tady. A konáč, že to šlo hrozně pomalu, že ten rok 23, 24 vlastně ten pokrok byl malej. Samozřejmě se to zlepšovalo, jak dali ty chatboty na internet, umožnili jim dělat další věci a tak dále. Ale to, co se stalo tenhle rok, je teda jako velký. Ale už si myslím, že to je taková ohromná, ale jako dílčí změna v rámci, že to první překvapení už mám za sebou. Jo, jasný. Už jenom zlepšujeme a zlepšujeme. No, ale je to pořád jako veliký. Pořád jsou to jako věci, který znova mě jako to, že dneska je ten jazykový model, když mi dělal ty daně, že si jako odevře ty stránky, ode mě vlastně chce jenom, abych se tam jako odklep tu autorizaci. Jo. Ale myslím si, že by to zvládl i ve země, že to jsou jen ty guard race, který někdy fungují, někdy ne. To dělá z povinnosti, že jenom říká, tak teď zase musím říct o to povolení, jo. Ale spousty krát si neřekne o to povolení. Takže to je fascinující, že on si odevře stránku a teď vidí, já na to tam takhle sedím, koukám, pak když to dělal poprvé, pak už jsem za to nekoukal, protože on dlouho trvá a on tam normálně jede v tomto. A teď je to ještě lepší, protože v tom worku na kodexu, v času GPT, v té aplikaci, on už má ten, a myslím, že teď už to má i cloud. Ten interní browser. Takže už tam ani vlastně nekliká jak blázen. Jo, to je ty interní browser, to je velice změna. A to když člověk vidí, tak se na to říká, tak je to velká změna. Já třeba nesnáším takový to nastavování v různých těch googlovských a platformách, jo. Prostě, když tam potřeba naklikat různý ty, tak vždycky říkám, dej mi celý ten postup, co mám naklikat a hodím mu to jako do toho browseru, ať si to nakliká sám, protože on to po mně chce, tak ať si to naklikáš, jo. To jsou takový ty malý hugging facey, jako jo. Malý války z AI utrženou z řetězu. Ano. Že já mě mám, já když si, mě hrozně baví si dělat jako ty různý malý aplikace, jako ten vibe coding malým, takový to, že se mi to něco udělá, dotazník nám ho navevne, dotlet to, hotemil prezentaci, všecko. Jo, je to super prostě, je to jedna z nejlepších věcí, to se jako mi děje v životě, že vlastně člověk má nějaký nápad se ho zrealizuje, jo. Jediná nevýhoda je, že na tom už nejde vydělat někdy, protože dneska ta realizace je tak levná, že nápady vlastně ztratily cenu, jo, protože já když vidím dobrý nápad, tak už nezišťuju, kdo to dělal a kde si to stáhnu, ale rovnou si to udělám sám, jo. Ten normálně odpovídáš na ty otázky, který mám připravený, takže dobrý, že jsme se naladili na stejnou notu. A já to ještě odpovím k tomu, že já jsem měl takový, jako takový, jako člověk nechce tomu věnovat, úplně velkou, kognitivní, jako pozornost a velký to, tak jsem si tak nastavil takový ten proces, že když používám AI, tak tam musím naťukat ty API kody, že jo, jako k těm aplikacím. A ty samozřejmě nechci z bezpečnostních důvodů dávat do chatu, jo, já bych je tam možná dával, ale on to nikdy nechce, že jo, tak jako, ale rozumím to, protože se tam nemají dávat. Protože to je pak, když si potravuje, že si je má člověk změnit. Jasně, tak. Takže já jsem se tak jako naučil, jsem takový den, že to děláme všecko, že mi to jako dá na GitHub, a ve chvíli, že to je na GitHubu, tak to převezmu já, většinou to dávám někam na nějaký Netlify, a tam už jsem se naučil, že nejdřív jsem to dělal podle jeho návodu, a když to tam děláme sám, odevřu ty secrets a naťukám tam ty kody, které jsou pod seba, zavřu to a funguje to, jo. A teďko, jak je ta Astra, to znamená GPT-6, tak jsem si nechal něco takového udělat minulej týden a šel jsem si třeba, čaj nebo něco někam že to je bláznivý já mám úplně takovýhle podobný moment zase s Fablem jako od Antropiků kterej taky ano to byla první taková změna no Fable v jeden moment někde něco jako opublikoval takhle mě na server aniž by po mě cokoliv chtěl a říkám no jsem si to dohledal no jo jo jo občas bezpečnostní filtry nefungujou ano furt se vás to furt se vás to ptá nebo furt se to ptá nebo lidi jako nemůžu to je v jiným řekl že jo musíš mi povolit jiný direktorá tak vždycky řekl povoluje jsem z toho trochu otrávený a občas to jako udělá a já říkám Krestov Zálam on říká no v tom direktoráři říkám nemůžeš já vejím ale vyspěcháme vyspěcháme jo no a tady u těch aplikací malých který si programuješ nebo koduješ no já to já vždycky říkám to je takový to pišný já si to programuju no tak jo tak to říkáme my všichni tady jo najednou programujeme všichni který z nich měl pro tebe nějaký největší přínos a teď nemyslím jenom jako nějakou časovou úsporu ale vysloveně si říkáš tohle je super že tady tu utilitku teďka mám protože nevím kvůli něčemu je to boží já myslím že jako že vlastně všechny jo že jako všechny mi dělají radost protože řešej všechny řešej nějaký problém nebo nějakou nějakou jako mojí ambici něco vyspostavit a já se dokonce jistě to zapomínám že to jsem že už jsem třeba jako tři nebo čtyři věci dělal už čtyři krát a že už jsme to dělali dřív ne tím jo jako takový ty a to jsou takový ty prakticky že člověk třeba jenom potřebuje udělal nějakou aplikaci třeba na já nevím ještě nějaký statistiky korelace nebo něco a teď takže ale myslím že všechny no jako jako třeba co mě překvapilo že jako mělo úspěch a že mi dalo hrozný jako data bylo že jsem udělal jako třeba letos to bylo myslím v červnu že jsem udělal politický kompás kde lidi odpovídají na 20 otázek takových jako jo relativně zábavných a ono to udělalo jako zařadilo do nějakého politickýho jako jestli je konzervativní liberál nebo jako má radši svobodu nebo spíš nebo pevnější ruku takový čtyři kvadranty a a to co mě překvapilo bylo že já jsem za dva týdny kdy to jako bylo lehce reální pozbíral data od asi 70 tisíc lidí což jsme jako na to že jeden člověk zadarmo udělal aplikaci a jsou to podle mě docela cený data jako který by byly pro nějaký politiky nebo pro někoho protože to je je to samozřejmě není to reprezentativní vzorek ale šel by z toho podle mě nějaký jako plus minus reprezentativní vzorek jako do soustružit z toho kdyby si si nějaký statistik dobrých pohrál ale mě překvapilo jako ta reakce takže takovýhle věci mě jako překvapují že to a to by v jiný situaci nebylo možný udělat nebo něco takovýho nebo něco my jsme hodně ten web tehdy měnili no a měli jsme tam programátory v baráku a nebyla vůbec nejmenší šance to udělat seba dřív než jako za půl roku jako jsem šel za někým a říkám hele počal bych nějaký takovýhle program a říkám jasně napiš si tiket takže jsem psal tiket kde člověk napsal co chce a já říkám kdy to bude zejtra oni říkají haha vzumnu vzumnu možná předmá v předredakci že 70 tisíc je spousta to už určitě jako je šance že jsi zasáhl nějakou i tu druhou bublinu já jsem určitě protože tam jsou občas výsledky který pro který bych si rozhodně nepodepsal protože on to navíc ještě najde k tomu člověku nejbližšího politika a dělá to docela dobře já jako jsem hodně citlivě když jsem měl čas tak jsem se doval reakce lidí řekl bych že jsem předtěž všechny reakce lidí samozřejmě nepředtěž jsem 60 tisíc výsledků ale třeba řekněme že třeba i jako negativně řekl třeba tady jsou ale nestěžili si že to je špatně udělaný jo a přitom zase velkou část toho myslím si já nejsem žádnej výzkumník veřejného mínění statistiku mám rád ale taky nejsem ani statistik velkej a to znamená že a myslím že velkou část z mojí asistentů mě to bavilo jas zase udělal prostě ten klot jo takže to byl nějaký opus čtyři šestka no něco na jaře a ještě byla pětka my jsme byla čtyři osmička a myslím že to udělal jako dobře a možná mi část udělal fable protože tak kdyby byla tady dny fable pak ho zase na chvilku zakázali v Americe a pak ho pustili zase takže možná i to byl ten fable a a a myslím že to jako bylo i dobře udělaný zevnitř no a zase to bylo jako řekněme ze dvou třetin práce toho AI a z jednej třetiny tam mě na tom záleželo právě abych si neudělal o studu že tam byla nějaká úplná kravina takže takže jsem jako na to dohlížel ale ale ale byl jsem spokojen jak to udělal také jo taky jsem byl jeden z těch co to vyplňovali a taky vyšlo vyšlo mě to jak si to myslím nějaký prostě takovej střed a teď nevím jestli mě to napsalo nejbližšího politika Pavla anebo Pekárovou nebo nějakou takovýho pro co já bych jako asi dneska jako volil no takže mi to přišlo i mně to jako vyšlo jako dobře v tom smyslu že bych s tím souhlasil super no a co nějakej takovýhle experiment který byl vlastně jako by pro tebe nejzábavnější ale na druhou stranu úplně k ničemu tak těch bylo spousty no jako takový ty nejhorší balista roku tak jsem si udělal takovou aplikaci na házení na koš která z kterou jsem pak strávil třeba několik hodin protože mi to samotného jako trochu chytlo jo udělal jsem hezkou aplikaci takovou kombinaci jak je taková jmenuje se to osmička nebo devítka nebo šesnácka takový ten hlavolam kde je šesnáct tyšil patnácka tak je to čtyřikrát čtyři a je tam jedna mezera takže tam patnáct kostítko patnáct takovým takovým takovým takovým takovým takovým takovým takovým takovým takovým takovým takovým takovým takovým takovým takovým takovým takovým a pak stačí jenom říct třeba byl jsem se modernádrkou ve studiu a naprostý šok potom o tom sal blex protože byla úplně a naháje první tak je tam blesk jak to musí jedna a tohle vlastně jako hezká aplikace kde lidem uček ukazuje jak je vlastně ten kontext důležitý a jak ten model jako jenom hledá to nejpravděpodobnější slovo no děláš podcast s Luďkem Staňkem který já dlouhodobě sleduju a říkal jsem si takovým takovým Myslím, že ji dáváte někdy zabrat. Jo, jo, jo. Ale ona je Slovenka, ty jsou hodně silný ženy. Já jsem Lučka se snažil, že když byl takový ten první nával, takový tý, jako někdy se dělala zajímavý věci, tak jedna z prvních věcí už v roce 2023 byl hodně pokročilý klonování hlasu. Takže já jsem nakonoval Lučku vlás, Eleven Labs, a udělal jsem si jako partiáka, ale ono to moc dobře nefungovalo. Jako Luďka je těžký, jako naklonoval. Jako hlas, jo, ale dokonce jsem to... A dneska už by to lidi iritovalo. Promeškali jsme tu dobu, kdy to lidi bavilo a dneska už lidi nemají rádi, když AI nahrazuje. Jo, jako dneska jsou alergický na obrázky. Jo, myslím si, že ta alergie jako na AI obsesně zrůstá strašně. Jo, jo, jo. A asi je to správně, jo, protože my chceme chránit jako to lidský, aby vlastně nás zajímá ta AI jenom jako přesně, že je to možný. Jo. Ale nechceme to číst, jo. My si to chceme se číst jednou, ale pak zase chceme číst něco, co píše člověk, i když je do seba horší. A ty jsi vlastně jednu dobu kreslil a potom jsi to všechno naučil AI a teďka si ty obrázky v tom stylu generuješ. No a taky od toho ustupuju, protože cítím, že to není správný, jako že to lidem může vadit. Zatím pořád jako na jednom procentu tam mám obrázky, který si jako generuju. Snažím se dneska generovat ty obrázky, ne, že by to bylo prostě jako ve stylu ilustrace v New Yorku nebo tak, jak jsem to dělal dřív, ale že se snažím, aby to mělo nějakou přidanou hodnotu ještě jako tu lidskou nebo nějakou s tom nápadu aspoň. Jo. Ale vlastně s tím nejsem úplně tak, jak jsem byl nadšený před dvěma lety, že ta možnost tam je, tak ty s tím jako nejsem jako komfortní. Myslím si, že člověk zvlášť, když třeba dělá něco placenýho, nejsem úplně odpůrce toho, že ve tvorbě nemůže být AI. Myslím si, že tam... Ale spíš jako nástroj nějakej. Ale spíš jako nástroj, za prvé nástroj a za druhý, aby to bylo transparentní, aby to vlastně, aby to ty čtenáři věděli, aby se mohli rozhodnout, jestli je to zajímá nebo ne. A myslím si, že nikoho to zajímat nebude vlastně. No tak uvidíme teďka, Substack nasazuje ty detektory vlastně na... ...testy kontroluji, protože jako je to... Já jsem seba používal AI vždycky a beru to jako dobrý použití jako editora. Jako, že mu dám střetí text a řeknu za prvý bověz fakta, což umí dneska velmi dobře a poprvé mi chytá chyby. A na to používáš Perplexity? Ne, normálně dneska to dělá Clot, prostě mu to dohodím do Clota nebo do chatu GPT. A dříve jsem dělal Perplexity, třeba ještě před tůl rokem mám ji pořád placenou, ale vlastně a používám ji spíš jako, že tam házím na takový to rychlý, protože si myslím, že to je levnější, protože tam je jednak levný, protože je platný a jednak si myslím, že ten Clot a že oni teďko směřují k tomu, zvláště těch dobrých... že když použil ček dobrý nástroj, tak mu to najde perfektně ty věci, ale on utratí strašných tokenů za nesmysl. To je jako v těch našejrších, jo, to letí, to je strašný. Takže tam používám, tam používám prostě Perplexity, když třeba jedu v tramvaje, čtu nějakej článek, udělám si screenshot, bouchnu ho do Perplexity, najdi mi k tomu pod další bodnosti, tak to dělám, není třeba dvakrát, třikrát, jako takovouhle věc. Ale když napíš tu článek, jak to hodím prostě do třeba do chatu GPT, nebo jako do toho, do toho agenta, do toho, do nějakého toho worku nebo co worku a on mi prostě oběří a obrovou časně často najde, prostě řekne, že miška nevyšla 75, ale 73 třeba, jo, nebo něco. A druhá věc je, že mu tam říkám i jako, když najde nějaký logický nesrovnalosti nebo stylistický, ať mě na ně upozorní, ať je neopravuje a že já se rozhodnu. No a tohle jsem dělal donedávna a zjistil jsem, že on tam jako občas upraví nějaký věci. Že by to mohli detekovat. No a on by tam dál třeba ty debilní pomlčky, takže jeden člověk psal, pá, mám tě. To je strašný syndrom přistížení. A správně je to, jako dobře to dělal. Ale já jsem ten celý text napsal, já jsem si byl tři hodiny. Ale stačí blbá pomlčka. A mu tam dali jednu blutu pomlčku, protože se tě popravá. A já říkám, dohaj zlu, jo. Takže já ještě ty texty všechny. Humanizér, ještě nějaké. Já vám, no na tom sousteku to nechám proje s tím tějím. Jo, jo, jo. Aby byla jistota. No. Protože to nechci prostě. Chci, aby lidi věděli, že to píšu sám. Jo, mi se právě líbilo, že o tom pořádku mluvíš, tak jako, že to je vlastně věc, kterou chceš nechat si sám pro sebe. Jo, jo. To psaní. I kdyby to AI napsala líp. Takže prostě to je věc. Je to podle mě správnej princip, jo. Že každej bychom si měli nechat nějaký věci, který nás baví, jako by pro nás. Ne jestli všechno jako substituovat něčím. A je možný, ono je v lidský povaze, že když je ten soupeř, to znamená v tomhledom případě ta AI jako pohodně lepší, jo. No tak se na to člověk vyprdne, že jo. Jako s tím jim kreslení. Je to challenging pro tebe jako. Je. To kreslení mě bavilo do určitý míry, protože je není nic ještě, nechte něco učit, ale ono je to, jako, člověk se strašně rychle zlepší. Já jsem jako se stal jako průměrným kreslířem, amatérem, třeba za 4-5 měsíců, ale pak už každý zlepšení prostě trvá strašně dlouho. A najednou, takže já jsem kreslil hodně, řekněme, v letech od tak 2016 jsem začal a opravdu roku 2020 jsem každej den třeba půl hodiny kresl. Takže jsem se jako zlepšoval, ale vlastně ty poslední 20 roky už jako málo. A pak přišla AI a já říkám, kašlu na to, no. Prostě jako dneska už to vědeme každej. Ceti měli pro mě ty obrázky hodnotu v tom, že jsem je dával třeba k nějakým článkům nebo na trička a bylo to jako přidaná hodnota. Teďko vlastně nechci soupeřit AI, protože zase nejsem jako tak dobrý. V tom psaních jsem jako sebevědomý, protože mi to baví a dělám to rád. V kreslení jsem opravdu jenom jako takový trochu lepší amatér, jo. Naprostý amatér. Tak jako tam mě to vlastně jako nebaví soupeřice AI, takže jsem se na to vyprd, no. Hele, když jsme u té kreativity a umělý inteligence, tak vlastně než to takhle kreativní obory zasáhlo, tak to asi jako nikdo moc nečekal, že k něčemu takovému to jde. Říkalo, že kreativit nezase nic nestane. Já mám trošku pocit, že teďka třeba s příchodem těch různých robotů nám vlastně říkají to stejný, bude vykonávat nějaký manuální práce v továrnách, opakující se, ale kde myslíš, že bude třeba ten úplně jiný use case, který teďka nikoho nenapadá a který to masově rozšíří? Tak já mi se to napadá, že budou prostě dělat jako, budou dělat prostě manuální věci, který dneska nezvládnou, no. To znamená, jako nejsou to úplně intelektuální, ale může to být jako výhledově i něco jako, já nevím, nechci říkat operace, tak dneska jsou roboti chirurgický taky, takže, ale ty humanodní roboty budou dělat prostě takový ty běžný věci, jako, že budou něco nosit, prodávat v obchodě, předávat sklady, doplňovat zásoby v supermarketu, no. A myslíš, že tady ten úžas, který jsi měl s internetem nebo s webem a teďka s umělou inteligencí, takže ještě tě čeká nějakej další a co by to muselo být? Já už jsem nepočítal ani s tímhle, takže jako, spousty generací lidí, kteří nezažili ani jednou nic takovýho, spíš nějaký hlůzy, tak já se spíš už bojím, aby, aby, jako, když by tam nic velkýho už nechystejte, jo. Kdybyš ti dal vybrat, jestli se můžeš vrátit 50 let zpátky a prožít je znovu se vším, co teď víš, anebo se podívat na 50 let dopředu, aby zjistil, jak to dopadne. Já tuto odrázku dávám v jednom procentu ze stolety, jo. A sám o tom věci přemýšlím a je to takové jedna z těch věcí, na kterých mám, jako, oba názory a oba dokážu obhájit a vlastně nevím, jo. Já jsem trošičku, jako, konzervativní, tak jsem si trošičku, já, teď, my jsme teďko dělali s mojí ženou takový, jako, ona tam měla, ona, ale, ale nakonec jsem i s tím, jako, z nějakej důvodu pomáhal, protože tam nemohla být fyzicky přítomná, takže jsme to, takže, a to se týkalo, jako, managementu změny, jo. To znamená, jako, jako, vlastně averze od týmů v biznesu, nebo lidí ve firmách ke změně, jo. A to je hrozně zajímavý téma, protože některý lidi mají, mají tu, tu vztah ke změně pozitivní, sama moje žena, to je, jako bych řekl, že má, když se něco děje, tak je ráda a já jsem spíš konzervativní, možná proto mám to tak jako klape, že, že, jako, jak se říká, že pro ty klady se proto přitahujou, takže, takže, takže, já, jako, jsem spíš jako konzervativní, ale vím, ale zase mě hrozně baví nový věci, že, jako, jako, takže, takže, takže, takže, já jsem si pro to udělal takové vysvětlení, že jsem ze 70% jako konzervativní a 60% si nechávám jako na ty experimenty, takže, když někam do restaurace, tak si říkám, tak 7 z 10 návštěv si dám vždycky to jídlo, co tam si dávám pokaždý, protože ho dělají nejlíp, a kvůli domů tam chodím. A třikrát rozjedeš. A třikrát řeknu zase a já mám rád pravidla, tak když nevím, tak abych se musel rozmýšlet, tak si beru druhý jídlo z dění nabídky. Až tak. Ty vůbec tady na ty rituály a nějaký dejí, jako, k tomu tíhneš, tak chodíš každý den pravidelný běhat. Já vlastně jsem takový jeden člověk, jako Steve Jobs, že by bylo vlastně progenální mít, jako, jako rolák asi ne, ale stejný oblečení, abych člověk ráno nemusel přemýšlet, jako, co si vezme. A s tím běháním říkáš, že to vlastně, jako, není síla, ale slabost, že to potřebuješ, jako, udržet, aby se sůto udržel. Takže trochu síla to je, nebudeme zastírat, že jsem silnej a že jsem to vydržel dlouho, ale zároveň je to jako, na začátku byla spíš ta slabost, byla obava z toho, že budu línej, byla obava z toho, že nebudu běh, protože jsem to měl i zkoušený, jako zdravější by bylo běhat třikrát, čtyřikrát týdně. A z toho člověk zase vypadne lehlo. No, jednak vypadne a jednak jako který typní, to bych si musel říct přesně pondělí, středa, a to je zase nepraktický, protože, takže já jsem si tak budu běhat každý. Když už tak už. A nebudu to řešit vůbec, protože, protože, když je to každej den, tak se na to prostě člověk zvykne, upraví si ten denní režim, jo, já kdybych v pondělí, tak bych v pondělí vstávat o hodinu teda pozdějiš, nebo dřív, nebo co bych dělal tu hodinu, neby to úplně rozhodilo. Jasný. Máš nějaký takovejhle rituál, který každej den děláš v rámci AI? Myslím, že... Já myslím, že každej den jako něco na AI dělám. Jan Týl u tebe, myslím, říkal, že pokaždý, když vyjde nový model, tak do něj dává otázku, jaký je smysl života. Tak jestli prostě... Zrovna, o čem chci dneska mluvit, je, že poprvé vlastně se... A teď spojím dvě věci, který určitě se ani netušil, že se dají spojit. A to je toto běhání. Vlastně poprvé s astrou šestkou a s nějakým právě kodexem nebo kovorkem vlastně jde si udělat běhickou trasu. Což vlastně je můj velkej problém. Já byl dneska v Bořeticích. Probudil, kde jsem byl na tý konferenci s knihovníkama o tý změně a o tý AI. A čekně kam si jede a ráno by si chtěli zaběhat. Neví kam. Vlastně nevíš kam. V tým sidodě trošku odhadneš nějaký cesty, ale nevíš, jestli tady ta cesta... Taky jsem to moc rád řešil. Vlastně je to těžký. A já hodně... Já radši běhám ještě ve městech, já mám rád města. A tam jde úplně těžký, protože tam vlastně... Určitě jsou super trasy. A člověk pak někde skončí na hlavní a tak. A já vlastně s tím experimentoval u každého modelu. Každý... Od roku 23. Samozřejmě z začátku absolutně nechytačka, že jo. Od chytrejch, přemejšlivých modelů a od... Od deep researche. Už se to začalo zlepšovat, ale pořád to bylo debilní. Nedokázalo to na té mapě to nakreslit. Nedokázalo to udělat, aby bylo pět kilometrů a bylo to jako do kolečka, jo. A tam chtěl, abych se třeba podíval někam ráno, protože je zajímavý třeba kajfelovci, když v Paříži, tak když to jde, tak... A aby to končilo kafem. A aby to končilo nějakým kafem, nebo aspoň v tom hotelu bych nezabloudil. A teďko v Astra to umí perfektně, prostě... A to Google Map to zakreslí, nebo... Udělá mapu, open source mapa. Udělá to v HTML, odebřeš to, jo. A vlastně běžíš, jo. Vinice má. Tam to bude krásně dneska ráno na běhání. Dneska to byl právě takový ten den, co Čech miluje, protože byly mlhy ve Vinicích a úplně... Já jsem v tuto bujel sem a byly krásný jako výhledy. Super. Teď můžu dát moji polohu, protože jsem v Ostravě, jo, ale tady jsem vybíhal a teď mě to takhle vede a mě to to... Takže to je jedna z věcí, který teďko nově... Tak to musím vyzkoušet, to musím vyzkoušet. A je to jeden prompt, jo, ale zase... A mám takový drahý předplatný, tohle byl teda... Ale takže to je jako levný, jo, na to drahý předplatný. Tam, že jo, tam... To je strašně jako... Pro nás heavy user je to hrozně výhodný, to je to předplatný. No, je to strašně. Já jsem to jednou přepočítával a to vychází jako hrozně. Ty peníze, kdyby tomu je člověk platit. To je takový ten člověk, co hlídá ty limity, tak na tom desetkrát víc by zaplatil. No, přesně tak. Já jsem si to spočítal na tokeny, tady přesně co on dělal a stálo by to... Tady ta mapička s tou aplikací by stála 14 dolarů. To není málo. To není málo. To je 180 korun za jednu mapu dáno, jo. To není ty fitness aplikace jako nestojí tolik, že jo. Takže ono to není a nebude levný, ale je to... Je to schopný. Poslední otázka, kterou dávám tady všem, s kterým jsem se bavil na festivalu. Jakou otázku o umělé inteligenci ti zatím nikdo nepoložil, ale chtěl bys na ji odpovědět? To je dakoláda, dakoláda. Chytná otázka moderátora, tohle používám taky, která stojí nulu energie a zatíží to hosta. No, pár jich to už zatížilo dneska, no. Tak mě jako vlastně baví tam... Jako nevím... Mě baví jako ta... Antropomorfizace, jo. Takový to jako, že vlastně jak se chováme k TIA, jo. Že opravdu se k ní často chováme. To zase dneska mám v té přednášce, kterou budu mít. Ale se člověk baví potom s tím robotem, takže ty emoce to vzbuzují ještě daleko víc. A seď tady běhá ten robot a já vlastně to mám taky v té přednášce, jak jsme koukali, jak se strašně nás baví, když zakopávají, jak jsou nešikovní, jo. Ale oni ty svině nebudou zakopují, jo. Oni... Jak jsi psal, oni to možná dělají na sval, aby nás pobavili. Možná to dělají na sval, aby nás pobavili, aby nás udrželi jako v takovém... Nejistotě, že nejsou tak schopný. Jako jim nedávali ty těžký věci. To je podobný. Tu potázku přesně, ale přesně toho, toho jako... Toho vztahu jako k jazykové modelu. Toho, jak si... A samozřejmě mě baví ty otázky týkající se toho... Jestli... Já myslím, že budeme mít velkou... Velkou debatu prostě o tom, v čem je jako hodnota lidí. Že... Že to, co nás jako zbavila ta AI, tak nás zbavila... Během posledních tří let, takže to udělala rychle, aby nesmlouvavě... Tak nás zbavila spousty iluzí, které jsme o sobě měli, jo. Na příklad, že inteligence je výhradně lidská věc a dneska se ukazuje, že není. Že to prostě jako to, co dokážou ty jazykové modely v matematice, v kodování, jo. A to jsou... A to jsou... Jo. To samý kreativita, jo. Takže v kreativita my jsme měli iluze, takový to do dneška, to říkají lidi, kteří to nesledují, tak říkají, jo, to já vždycky poznám, to dneši nemají duši, já budu vždycky číst, já to, jo, a není to pravda. Takže a my najednou nevíme, co je to naše hodnota, co je, co nás dělá lidma, čím jsme jako výjimeční. On pak člověk zjistuje, že vlastně nic takového není. A možná nic takového není. To není úplně optimistické, závěr. Tak jo, tak naopak, tak aspoň, jako když se člověk zbaví iluze, tak je to vždycky dobrý, ale je otázka, jestli je nějaký řešení, jestli je nějaká odpověď. Tak třeba se na to obojíme někdy příště. Dobře, tak jo, děkuji. Já moc děkuji, že jsi udělal čas. Děkuji za tenhle podcast. A děkuji taky. A těšilo mě. Taky, ahoj. To je dobrý. Super, díky moc.