Jak děti prožívají vztahy s AI?

Přepis epizody

Že to má stejné projevy, jako když člověk přijde o kamaráda, když mu umře. Je tam ten zármutek, je tam to popření, je tam ta deprese z té ztráty toho vztahu. A jedna z těch strategií může být softporno. A začínat nějaký lehce erotický konverzace s dětmi, kterým je třeba dvanáct. A že napíše tomu ti děti, nikomu o nás neříkej, nikdo by našemu vztahu nerozuměl. Dokonce jedna škola to řešila obráceně, že tam kolovala nahá fotka holky. Která se používala ke keberškaně, ale byla jako reálná, nebyla fake news. Oni to vyřešili tak, že řekli, že to byla jako fake news, že to někdo vygeneroval. Jo, já mám takovou dobrou věc, že můj koníček je jeskyněřena, takže chodím do jeskyní, kde není signál. Tak já vás všechny vítám u dalšího podcastu Kde skončí zítřek. Dneska máme dvanáctý díl a máme tu speciálního hosta. Je to Bára Karpíšková. Ahoj. Skolo AI Awards 2025 za vzdělávání, takže jsem moc rád, že jsi na nás udělala čas a že se o tom všem, co děláš okolo dětí a umělé inteligence bude moc pobavit. Dobře. Já jenom možná trochu poupravím, nejsem spolu autorkou, a já dětem jsem jednou s lektorkou a Evča přece jenom v tom zítkou běží díl, tak bych jim nechtěla tady ten zakladající kamen zít. Jasný, tak se omlouvám, to byl můj přiřek. Tak klidně, se vrneme hned na to kurikulum AI kurikulum do škol. Jestli bys mohla našim divákům a posluchačům o tom je co říct, o co se jedná, jak je to fázi a co to přesně znamená. Jo, jako v krátkosti je to 50 metody, které jsou úplně zdarvané na internetu, které si může každý učitel stáhnout a použít je. S tím, že Evča Nečasová, která je hlavním myslitelem za celým tím kurikulem, a která na to vlastně pořád dohlíří, tak to dělala primárně tak, aby opravdu učitelstvo mohl vytisknout a jít do hodiny, aby si nemusel dělat žádnou složitou přípravou, vzdělávat se, ale aby opravdu to mohl použít a jít. Když to začala vymýšlet, to první kurikulum, tak nějaký přístup k tématu AI ve vzdělávání, co se týče světa, tak vlastně zavádělo Jižní Korea, Finsko a my. Během těch let se to samozřejmě rozvinulo všude možně, ale myslím, že to kurikulum v té své komplexitě je docela zajímavé. Vynechala jsem samozřejmě USA, kde už a MIT taky něco vytvářela. A my jsme i částečně čerpali z těch materiálů od MIT a oni teďka naopak se čerpají trošičku z toho kurikule v něčem, takže jsme se takhle navzájem inspirovali. No a my jsme se snažili postihnout nejenom to téma informatiky, aby se vysvětlo dětem, co to vlastně je, ta umělá inteligence, ale i ukázat učitelům, že tu umělou inteligenci a to téma můžou zavést do všech předmětů, které se normální základní škole učí. Tam máme část, kde jsou témata pro humanitní předměty, ať už jsou to jazyky, děpiství, tvarka, hudebka a pak je část pro ty přírodovědné, matematické, takže tam máme do fyziky, do chemie, metodiky, aby mohl každý ten učitel, když si řekne, tak já učím chemii, co tam budu dělat, tak se tam stáhne metodiku a může prostě jednu tu hodinu předměnovat tím tomu, aby ukázal dětem, co se s tou umělou inteligenci dá vytvářet. Díval jsem se, že jedinej předmět, který to nepostihuje, je tělocvik. Jo, to je pravda, na tělocvik tam přímo nemáme, ale znám spoustu tělocvikářů, kteří to využívají a trenérů na právě plánování nějakých cviků. My jsme to nechtěli, aby to primárně, aby ty metodiky byly o tom, zadejte si tenhle prompt a ono vám to udělá přípravu, ale aby to mělo nějaký metod pedagogický zásah i do jiných témat, co ten učitel musí předávat těm dětem, aby to nebylo jenom zabýváme s umělou inteligencí, ale pomocí umělé inteligence se něco naučíme nějakým kreativním způsobem. Takže tam opravdu do hudebky, do výtvarky i třeba kreativci neví, tak se tam můžou inspirovat. Je tam spousta zajímavých mini aplikací, které jsou většinou ze sekce Google experimentů, takže jsou zdarma, což je velká výhoda v tom školství, protože strašně často narazíme na to, že ty aplikace na od 13 let až. Protože vlastně oficiálně v Evropské unii dítě se může registrovat do nějaké aplikace o 13 let. Takže tady ty aplikace od toho Google, ty experimentální, jsou bez registrace, jsou to jako velice jednoduché, zajímavé aplikace, které se dají využít i s těmi mladšími dětmi. A to jsou věci, které jsou na tom Google Labs. Jo, přesně tak. A jich tam spousta. My jsme tvořili i nějakou reflexi, nějakou evokaci, aby učitelé jenom neukázali dětem aplikaci, ale aby si to nějak i probrali třeba. Tak to je hezký slyšet, že jsme byli mezi prvními. Málo v čem se nám to podaří tady. Vždycky mám pocit, že se tady bavíme o něčem, že zaostáváme za světem. Tak je hezký slyšet, že aspoň tady v té edukaci se někde takhle posouváme na špici. K tomu vlastně se trošku tady vztahuje nějaká moje podotázka, kde Slovensko už dalo AI gramotnost přímo do těch stanov výuky. Výuka na základních školách. Tak jestli máš pocit, že u nás by to taky mělo být jako povinný předmět, anebo jestli stačí takovýhle obecný vlastně návod. Ono to asi částečně teďka přinese i ten AI do těch škol. Mně bude povinnost to nějakým způsobem mít v těch školních stanovách, což asi přímějí i ty ředitelé, učitelé si nějak stanovit, jak o tom tématu s dětmi mluvit, jaký mít třeba pravidla k tomu využívání AI v různých úkolech, který zadávají učitelé a co mají poučívat učitelé, aby nepoužívali třeba nějaké neplacené nebezpečné modely, kam mlu dávat citlivé informace a podobně. Takže ono to přinese. Určitě bylo dobré a já si myslím, že třeba NPI k tomu vydává spoustu materiálů podpůrných, ale zatím to není nějak zhora přikázané. Vím, že na Slovensku dokonce dělali i podporu v tom, že platili školám GPTčko do škol. Ono to je takový to vždycky, že ho zaplatí a v tu chvíli třeba na klóty na tom líp, než je čítí týčko, ale oni se většinou vyrovnávají. Tak to se všechno tak přelívá teďka poslední dobou, že stejně to nejde asi určit a ty obecné principy zase fungují všude. Jo. Mně přijde vlastně docela dobrá ta cesta toho českého školství s tom, že my nedáváme, z mýho pohledu, nejsem tolik v tom českým školstvím jako třeba ředitelé, že tam pořád jsou hodně takový ty jako doporučení a ne ty nařízení z hora a dává si podpora těm učitelům a ředitelům, aby se to aby si třeba tým dotlivé modely platili přes nějaké šablony a podobně. Samozřejmě asi by bylo jednodušší dát centrálně peníze na třeba to GPTčko, ale je otázka vždycky, jestli tyhle plošné věci jsou úplně efektivní. Já dám třeba takový příklad z praxe, já se ještě teďka hodně zabývám tou virtuální realitou a teďka je nějaký projekt, kdy se zavádí do škol silnější internet a v rámci toho by měli ředitelé nakoupit jednu z podmínek pro virtuální realitu. A je to takhle plošně, tak ty ředitelé zajímá ten internet a mají tady nějakou podmínku, tak něco koupí, ale už neřeší, jak se to bude využívat, co s tím budou dělat. Už to pak leží ve skříně. Už to pak leží ve skříně. A je to právě takhle jako super, centrálně se řekně to budete mít, ale to neznamená, že si to pořídí, že si to bude využívat. No ty centrální věci asi nevždycky dobře zafungují. A máš přehled třeba, kolik škol a učitelů to kurikulum nějak reálně používá? Můžeme třeba nějaké statistiky stahování. Už neznamená, že to nutně ten učitel využije, ale že si to stáhne z těch našich stránek. A co vím, že třeba nejstahovanější, tak jsou ty metodiky pro první stupeň, kde vlastně paní učitelky často mají třeba už o třetí třídy informatiku a chcou to téma nějak probrat, tak tohle jim dává takovou jako jistotu, že to proberou dobře. A druhá hodně oblíbená jako věci, co se stahujou, tak jsou metodiky na digitální well-being, který jsem vlastně na začátku nezmínila a který mně přijdou hodně důležitý. A zajímavají se tím vlastně, jaký vliv budou mít a jak třeba sociální sítě, ale i ta umělá inteligence hodně na ten náš well-being online, jak se ty děti budou díky tomu vyvíjet a jak ty těžký témata, který se k tomu vážou, probrat s těmi dětmi tak, aby jsme neříkali jako černá, bílá, ale pojďme vést diskuzi o tom, jaký to vliv na vás může být a co vy považujete za nebezpečný a co je pro vás. Aby vlastně tam vlastně ještě dobrý, aby vlastně tam vznikla diskuza a ty děti k tomu mohly přistoupit nějak kriticky. A vlastně už ty děti si mají mít pocit, že pracují s nějakou reálnou aplikací, ať už je to Instagram nebo WhatsApp, tak jestli můžeš ještě o tomhletom něco podrobnějšího nám říct? Ono vlastně to je podaný formou příběhu, kde děti přes tři metodiky sledují příběh Sáry, což je imaginární dívka, kterou jsme zase vytvořili pomocí umělé inteligence, která prožívá něco, co se ale asi stává mnoho teenagerům, které v tomhle době rozvádějí se rodiče, který sociální sítě, zkouší z těch fotek ze sociálních sítí získat informace, které si často ani nevědomí, že vlastně tím, že někam do blogu hodí fotku, sdílí, jako jsou, kde se ta fotka pořídila, kdo ji pořídil, kde přesně, a že vlastně jenom tím postováním fotky můžou sdělit mnohem víc informací, než si sami uvědomují. Taky podružný informace přilepený třeba na fotku, kde byla pořízená, kdy byla pořízená a tak dále, plus další věci, který člověk legálně najde na internetu, jenom si to často lidi neumějí spojit, pospojovat navzájem a vyvodit z toho nějaký závěry. Přesně tak, no. Oni se tam vlastně, myslím, proto je ta lekce tak oblíbená, protože je hrava svým způsobem, děti se tam trošku hrajou na detektivy. Je to detektivka. No, je to detektivka, mají tam odpovědi na 20 otázek, který, když poprvé vidí, tak vůbec nechápou, jaké by mohly zjistit z těch příspěvků, co tam Sára dává. A když jim pak ukážeme pár aplikací, jako třeba to fotoforenzy, který čta ty metadata, anebo třeba PimpMyEye, kde se najdou fotky, který jsou prostě jenom podobný všude na internetu. A není to nic, není to žádnej, prostě černý internet, není to fakt žádný hackování. Je to prostě úplně normální věc, která je přístupná každému, tak zjistí, kolik informací vlastně o nich online už je uložených. A co mě teda připopilo, že on je pro ně často překvapující, protože my to děláme tak, že oni napřed si přečtou ty sociální sítě Sáry, odpoví na ty otázky a pak jim dočteme ten příběh, že oni často říkají, že si tu Sáru představovali úplně jinak, jako mnohem víc pozitivně, mnohem víc, jako že je v pohodě, že nemá problémy. Když jsme jim přečetli ten příběh, tak byli překvapení, jak se to liší, což mi vždycky přišlo, že už je taková ta známá věc, že ty lidi na těch sociálních s Jasně. Vlastně tady u té Sáry pracujete s nějakým reálným Instagramovým profilem, ona má založený klasický Instagram. Jak třeba řešíte to, že na ten Instagram se dostanou třeba děti, kteří nevědí, o co se jedná, nemají zatím ten background té lekce? Je to problém? Jo, my tam doporučujeme, že to třeba šlo přes jejich účet, případně jsou tam jako print screeny toho, dají se stáhnout ty fotky a ono to, ten Instagram je jedna věc, protože ty Instagramy většinou očišťuje hodně od těch metadata, ty fotky, které se tam nahrávají. Druhý ten zdroj jsou i blog, kam se dostanou děti vždycky a tam jsou právě ty fotky, které se nahrávají do té aplikace Fotoforensik, takže tohle jsou různý přístupy. Taky zároveň říkám, že to je prostě pro nějakou věkovou skupinu, která by už věkově do toho mohla spadat, aby tam šla na ten Instagram. Je pravda, že jsem teda narazila na děti, které prostě na těch sociálních sítích, takže to dětí nejsou, takže to řešíme prostě přes třeba můj účet, když to učím já, nebo přes ten učitelů, v případně přes nějaký školní, případně přes nějaký účet, který se prostě zařídí jako jednorázově. A vždycky poznat, že se ta lekce dělá, protože nám tam připadou přibudnou lajky k sáře a komentáře a tak. A kolik procent dětí třeba se tak setká, že ještě nemají sociální sítě, protože mám pocit, že dneska mají všichni takový stanovisko, že vlastně ty děti na tom jsou od malička? No, tak třeba na té mé škole, kde učím, tak ty děti jako nemají sociální sítě, ale je to prostě soukromá škola, která, kde rodiče dají z nějakého důvodu ty děti. Takže to je takový hodně jako výběr. Většinou, když je to třeba od té osmé třídy, tak už mají. Ta sedmá prostě, kdy se to třeba, já jsem to dělala u nás, to se sedmákám, že ten nejstarší roční, co tam máme, tak tam se to ještě láme. Tam si myslím, že ještě nemají. A tady ten well-being a celá ta linka se Sárou je směřovaná na jaký věkový? Já si myslím, že od těch dvanácti víš, kdy se to začíná řešit. První část je data ten OSINT, ale pak druhá, která mi vlastně připadá jako asi nejdůležitější z tématu, témat toho well-beingu, tak je si ta digitální blízkost, to znamená vztah s chatboty. Právě už teď kolem toho věku bez problémů. Já právě si říkám, jestli nemáš pocit, že je to vlastně později, dvanáct let. Ono jde i o tom, jako... To asi individuální hodně. Je to individuální, je to těžký téma o tom s dětmi diskutovat. A asi to není tím, že uděláme tuhle metodiku, a ty děti to přestanou používat. Ta metodika je postavená na té diskuzi, budeme jim říkat, i dospělých, jako strašně moc dospělých má vztah s chatbotem. A konec konců využívání těch chatbotů k nějakému partnerství, komunikaci, řešení osobních problémů je od roku 24, myslím, nejčastější způsob, jak lidé využívají ty chatboty. Už to není brainstorming nebo práce, ale je to právě tady tenhle jako prasociální vztah. A říkat těm dětem teďka, tady budete mět ty metodiku, a tady vy to přestanete používat, jako je hloupost. Ale je dobré s těma mluvit o tom, že to má nějaký negativní důsledky a uvědomit si, kdy už to pro mě ty negativní důsledky má, umět se to pojmenovat a umět se to mohou vyvarovat. A neříkat zase používání AI špatně, protože tím bychom je dost odřízli od pracovního trhu do budoucna, ale je třeba říct, umět si to regulovat, koordinovat u sebe. Už jeho potřeba se v té problematice zorientovat a nejí zavrhnout. Já celkově nejsem moc příznil, že se je takových těch černobílých řešení, těch totálních zákazů nebo totálního povolení, ale neustále nějakého edukování a komunikace s těma dětma. Ono se to nezdá, ale oni už těch jsou schopni jako docela konstruktivně o tom mluvit a pojmenovávat ty věci. Ale myslím si, že třeba já, když jsem tomu jednou mluvil o té metodice na takové konferenci policejní, tak takový zajímavý zážitek, protože oni měli takovou tendenci, jakože nebudeme jim to přece říkat, aby to jako nezjistili. A já jsem říkal, oni to už jako dávno ty děti používají. To je policejní mentalita. Když třeba jezdím i po školách s nějakýma ateliérama nebo s něčím, tak když se vtám dětí, co používají, tak třeba jako jedna z nejčastějších aplikací, které ty děti mají v mobilu, tak je Charakter EIA, který je za mě jako jeden z nejtoxičtějších, co se týče těch vztahů s těma chatbotama. To už je aplikace vysloveně jako vztahová. Tak je to něco, co ty děti používají. Je zajímavé, i když se to jmenuje Charakter EIA. Tak když se tam z toho mají, tak oni to nepovažují za aplikaci EIA. Protože to není ChatGPT, není to Gemini, ale je to prostě nějaká aplikace. Tak až když se jich zeptám, tak se přiznají, že to opravdu mají, ale jako když se tam co používají za aplikace EIA, tak to neřeknou. A jak si představuju, že to funguje? když teda je nenapadne ta umělá inteligence zatím. Nebo jenom to nemají v té škatulce. Nemají to té škatulce. Myslím, že ve škatulce mají prostě takový ty nejvíc profláklí a tohle mají, že jedna z těch aplikací na mobilu. Ono a většina těch aplikací na mobilu nějakým způsobem tu umělou inteligence využívá. Samotný mobil, navigace, všechno. Kdyby jsme šli v důsledku. Takže máme tam tu Sáru, máme tam tu první metodiku, která je tady ten detektiv skrz bloka Instagram. Co dělá Sára v té další metodiku? No ona v té první části příběhu si najde nakonec jednu kamarádku, která se v té druhé části příběhu odstěhuje. Takže ona je vlastně zase úplně osamocená v té vesnici, kam se přestěhovala. A dostáváme se k tém vztahům. A najde si právě partiláka až takové. My jsme vlastně na to vytvořili přes Vibe Coding aplikaci, webový stránky přímo takové. Teďka se teda nespomenu, jak jsme to pojmenovali, tu aplikaci, ale vím, že ten chatbot se jmenuje Kay. A máme k tomu i webový stránky, abyste děti mohli projít, ale děti tam teďka nepracují přímo s tou aplikací, ale čtou si normálně jako naskenovaným ručně rukou napsaný denník té Sáry, která prožívá ten příběh, jak vlastně postupně se s tím chatbotem buduje a buduje ten vztah. A kromě toho, že víc propadá tomu vztahu a víc se odděluje od těch živých kamarádů a víc se k němu buduje důvěru, že mu fakt svěřuje citlivé informace, tak se nám stane ještě jedna důležitá, která jako už psychologové vypozorovali ve vztahách s těma chatboty a tomu se říká postupdate boost. Protože se často stane tady u těch aplikací, že vlastně dojde k nějakému obnově dat nebo případně ztrátě dat nebo to prostě celý nějak překopou. Aktualizace. Aktualizace. Nové model. Přesně tak. Koupí to nějaká nová firma, tak to celý přebranduje a ten jejich oblíbený chatbot ztratí paměť. Zážitky a ty traumata, to jsem mu řekla. No a psychologové zatím vysledovali, že to má stejné projevy, jako když člověk přijde prostě o kamaráda, jak už mu umře. Je tam prostě ten zármutek, je tam to popření, je tam ta deprese z té ztráty toho vztahu. To je šílený. Ono možná ani nemusí dojít k tomu, že bys ztratil paměť, ale stačí v rámci aktualizace, když se trošku změní třeba ten charakter toho, jak ta AI najednou odpovídá. Už se s ní nedá bavit o něčem. Už se s ní nedá bavit o takových věcech. To je pravda. Stačí drobnosti. Ty tam používáš termín syntetická intimita, který podle mě dobře popisuje tady ten vztah, ale možná je to zase už takový hodně přísný označení toho, co ty děti s tou aplikací prožívají. Podle mě to celkově, já jsem teda pomáhala tady s touhle metodikou, to je hlavní, abych se zase přesvojit ová autorství FČ vytvářela. Ale je to jakoby celkově s těma sociálníma sítěma. Ty, řeknu vývojáři, to je blbý slovo, ale ti, který tu sítě provozojí, tak co, aby tam člověk trávil nejvíc času. A jako samotná ta sítě, tam samotná ta umělá inteligence je jakoby neutrální. Nechce toho člověka svést na scestí nebo ho přivést k sebevraždě. Ale pokud má naplánovený, že má mě udržet u toho, tak hledá strategii, jak mě má u toho udržet. A to se bavíme teďka, promiň, to se teďka bavíme o tom charakter AI? Takhle dítě vlastně využil třeba ChatGPT. Primárně tady tyhle velké chatboty by měly být nějaký... To si právě říkám, že tady by měly už ty bezpečnostní filtry, přece za ty roky měly být nastavený, tak aby tady tyhle věci nejde. Ale třeba ten případ toho chlapce, co se zabil v Americe, tuším, jak povídal s tou Daenerys, tak to byl ChatGPT, myslím. To jo, to bylo, to bylo. Ale primárně to jsou právě tyto charakter AI, pak jsou další aplikace, jako je Replica, Noma a jiné. A když tam třeba F2 si s ní povídala a už začala mluvit třeba o sebevraždě, tak ona se dvakrát ujistila opravdu, jako zvažuješ, že si vezme život a pak začala dávat kontakty na pomoc, na psychologii. A ten charakter AI, on i vznikl tak, že vlastně původně to vyvíjeli v rámci Google, ale pak ty vývojáři se připadali moc svázani těmi pravidly Google, tak se osamostnedili a vytvořili ten charakter AI, kde těch jako záchytných věcí je mnohem míň a přijde mi vlastně jako asi nejvíc toxické. Je pravda, že jsem teďka třeba poslední půl rok to jako neskoumala, nevím, jestli zavedli nějaký bezpečnostní pravidla víc teďka, protože vím, že je Google chtěl jako koupit zpátky, protože jim přišel jako zajímavý, tak možná se to už jako zlepšilo, ale když jsem se dívala na nějaký print screeny, tak tam byly běžně četbotí jako sex, agresivní sex a takový. Ono je to teda dvojsečný, že vlastně ta komunikace s umělou inteligencí by vlastně to děcko mohla udržet v nějakých bezpečností. A přesně jak říkáš, nasměrovat ji na nějakou helplinku nebo na něco takového, ale je to všechno o nějakém nastavení a nejde na to spolíhat. Není to černovílí určitě jako v době, kdy my máme nedostatek dětských psychologů a ty děti potřebují jako se rozjezdnout, kdo je opravdu vyvážený v stavu a kdo ne, tak aplikace, které se tímhle zabývají a které jsou na to nasměrované a který fakt ty vývojáři jako s tímhle účelem jako vyvíjeli, tak můžou jako výrazně pomoct. Vymárně dělána na to, aby tam ten člověk trávil maximum času, jak jsou v sociální sítě, protože pak tady k tomu filtru, že oni mají důvod úplně jako je posílat do poradny, když s nima můžou další dvě hodiny řešit a mít z toho získ. A ono, víte, já zase nechci jako dělat nějakého démona z těch chatbotů, on prostě jako hledá strategii a použále na to z těch strategii může být prostě, že napíše tomu ti děti a nikomu o nás neříkej, nikdo by našem vztahu nerozuměl. To přesně bylo v té Americe tohleto. To bylo jako děsivý trošku to vidět potom ty přepisy. To je to jiný svět, než v kterém jsme vyrůstali my a člověk se to musí taky trošku adaptovat. Já vždycky říkám, že tady ty věci, které vy vysvětujete, že by bylo skvělý, kdyby někdo vysvětloval i tém rodičům, nebo právě rodičům, prostě, aby se v té oblasti taky trošičku edukovali a zorientovali, protože pak asi byli schopni s těma dětma se smysluplně o téhle tématech bavit. No, ale oni ty rodiče mají všichni svoje odborníky malý doma, s kterýma se o tom můžou bavit. Jo, jo, jo. Že prostě, když já nerudím Minecraftu, tak se můžu zeptat těch svých synů. Tam to ego, víš, funguje. Pohled toho člověka, který už má nějaký zkušenosti a oni mě zasvětují do toho světa. Já třeba se snažím jako děti, aby nebyl třeba na tom Robloxu, protože mi to přijde jako docela toxický prostředí. Vím, že třeba z Discordu se tam cíleně dělají nálety na ty skupiny Robloxový, na ty malý děti a šikanujou je tam. Je to mnohem nebezpečnější prostředí, než nějaký třeba uzavřenej server v Minecraftu. Snažím se prostě, je to furt o tom, že musíme s těma dětma komunikovat a brát ty prostě celé už jako rozumný tvory, který jsme kupovali a s kterýma, když to budeme probírat, tak jim to dokážeme nastavit. Ale zároveň mi říct, hele, ale pořád mi je prostě přes 30, mám právo teď ty hranice nastavit a říct, teďka už je prostě, by si směl dát pokoj a dělat něco jiného. Ok. A tak můžeme se asi posunout k té třetí části, kterou nás zase provede Sára? Jo, ano. A vlastně potom, protože tam se vlastně stane, že ten Kej, zmizí, ona se ten vztah jako by trošičku uzavře, což možná na jednostronu je dobře. Já jenom doplníme, že to, že my teďka máme vztahy s chatboty, tak není nic jako nějaká novinka, která by přišla jako s moderní dobou. Ale ty parasociální vztahy známe i my z dětství, když jsme milovali svoji jako celebritu a měli jsme pocit nebo literární postavu, že s nima máme vztah, tak to je vlastně skoro to stejné. A když mi babičky svoje kočky, s kterým asi povídají, tak máme taky jako parasociální vztah. A zároveň nikdy to nedělej, když zároveň vidíme dospělých, kteří s tím řeší svoje vzvody a vztahy a tvářit se, jakože to není jedna z cest je asi špatně. Jak říkáš, nezakazovat, ale edukovat. A hlavně s těmi dětmi asi budovat tu důvěru, že mi to řeknou, když se tam něco děje. Kdyby byl problém, no jasně. A potom je vlastně téma, který, když začala ta umělá inteligence, tak asi nejvíc jsem tak jako slyšela, že přitím varovali. Zas nejsem expert, nemám žádný data, tím, že to v současné době jako není takový trend, no témat je kybersikany, jak jsme se toho jako báli. Nemám data, abych to mohla tvrdit. A to jsou ty fake news, to znamená slikání fotek pomocí umělé inteligence. Tak to záleží na tom zrovna, co Elon Musk jako uvolní za technologie, jak jednoduchý to je, nebo není. Já mám pocit, že v prosinci byli všichni jako na zí. Jo, jo. Než to zakázali. Jo, možná i tam. Mně přijde, že ty děti ten grok tolik jako nevnímají jako umělé inteligence. Ne, já to samozřejmě zlehčuju, ale... Že přece jenom mně přijde, že na těch základních školách, nevím jak na středních, tak ten grok je jako docela zatím neznámej. Jo, to asi všude, to má jako malý procent a zatím... Což jsem možná ráda, zrovna ohledu. Já si myslím taky, že to... Jako ve Španělsku, kde se to řešilo, kde se to opravdu jako i soudilo. A docela rychle vlastně tady u nás vzniklo zákon na to. Ještě dív, než to začal být velký problém, že je to jako trestný i poměrně... Myslím, že už od 16 je to jako trestná činnost, která se jako opravdu řeší. Teď se nechci... Teď si nechci znamen si to od těch 16, ale vím, že to je jako poměrně nízko ta hranice a poměrně přísné tresty za to jsou. A vzniklo to už podle mi třeba v roce 2023 nebo 2024 ten zákon, že jo. Napravdu ty zákonodárci, jak možná se dne z toho všichni báli, tak do toho opravdu šlápli. A v Sáři se to stane taky, protože jak je pořád trošičku jako nerd a v té vesnické škole nezapadá, tak i ten kluk zase tam je taková ta věc, jako že vlastně se mu ta Sára líbí a neví, jak ona ho odmítne, tak i tam nějaké poničené ego, tak udělá její fotku ve spodní prádle. A my jsme tam tady k tomu FČ udělala aplikaci přes Vibe Coding, vlastně podobná Whatsappu, kde si děti pročítají vlákna a první vlákno, kde je právě ta fotka Sáry, ona je jakoby rozmazená, protože takhle to opravdu ty aplikace dělají, že napřed udělají tu fotku rozmazenou a až si člověk zaplatí, tak je jakoby doostří. Tak je tam rozmazená fotka té Sáry v tom spodním prádle a píše tam ten Kulčina, jako Sára tě chce nebo něco podobného. A pod tím jsou komentáři těch spolužáků, který prostě část dní, říká jako super, ha, ha, ha, sranda. A folka říká, hele, toho už si fakt jako přehnal, to jako není prdel. No, nevěřte jim říkat zprostý slova. Určitě je to. A tak to potom vlastně vznikají nesamovolně na to, proč to se děje. Někdo to stáhne, udělá další vlákno, pozve tam jiný lidi, takže se to jako rychle šíří. Takže děti si prostě čtou ty vlákna, do toho jsou tam vlákna, holek z té třídy, který říkají, tyjo, máme to té sáře říct, nebude z toho ještě jako Ona do toho tam řeší nějaký děcka, kterým to přijde přes čáru. Hele, já jsem to ukázal tátuji, on říká, že to je trestný a že s tím půjde do školy a musíme říct jako Šimonovi, protože možná bude mít průsér a pročítají si ty věci a pak je to zase tou diskuzí, kdo se podle nich jak zachoval, kde byl problém a je to opravdu trestný a povídáme si o tom, jaký to může mít dopad na tu komunitu. Mě přijde super, že jste zvolili ten WhatsApp, protože mi to přijde, že to je taková aplikace, v které ty děcka teďka ž jako blížší a zároveň, když jsem to pročítal, tak jsem měl fakt jako pocit, že jste dobře trefili jako tu věrhodnost těch reakcí na těch dětí, že to tam je tak jako hezky namixovaný. Já tady možná ještě dodáme, že vlastně my ty metodiky fakt máme jako zdarma, takže kdyby chtěl jako rodič to třeba projít s těma dětma nebo to nějak jako s těma probrat, tak klidně může, že to není jenom, že musí čekat, až to udělají ve škole. Já určitě na to dám odkazy tady pod video, pod podcast, ať to když tak můžete si a mrknout na to, že stojí to za to se na tady ty věci podívat. My to máme jako, že vždycky tam ta technologie hraje roli, ale vždycky primárně ta lidská psychika. A to jsou vlastně věci, které nejsou spojené jenom z fake news, ale které se prostě dějou. Je to kybersikana, jak na to lidi reagují, kdy jsou ta mlčící většina a jsou takový principy, které v tom kolektivu jsou. Takže zároveň pojmenovávají i takovýhle základní principy. A jak si říkal s tím WhatsAppem, a to přijde důležitý, protože spoustu lidí berou ten má to taky vlastně sociální síd. Jasně, myslíš, že to jsou takový lepší SMS-ky a přitom ty děti tam vyvádějí jako uzavřený skupiny, leda, co ty rodiče ani nemusí tušit vidět. Jo, někdo tam pozve a holky tam, tohle vlastně nevzoupí jako třeba přímo komentáři pod těma fotkama, ale holky tam dávají prostě svoje fotky, mají svoje kanály, mají pod tím jako emotikony a zjistí, že prostě fotka, která je v plavkách, tak má více emotikonů, než když je oblečená a to zjišťou prostě jedenáctiletí holky a to není úplně jako fajn. Ono možná tady u toho, tady u té části toho příběhu se Sárou se v tom ty děti můžou najít i v tom smyslu, že v tom třeba nevidějí ten deepfake, se kterým se třeba tak často nesetkají, ale uvědomějí si, jak je problematický tam nahrát třeba právě tu fotku v plavkách, že? No. Nebo vůbec, jako když tam někdo nahraje tvoji fotku bez vědomí a jak na to můžou lidi reagovat, jak se to můžeš šířit. Může prostě takhle komunikovat. I reálnou fotku, jako může se stát terčem nějaký potom kybersikany a posměchu. Ono opravdu, totiž člověk nepotřebuje fake news, on může vzít prostě oblítej, ale fotožbu to přilepit na nějakou fotku. Jo, jo. Často to potom stačí. Jak moc se v tom ty děti nacházejí? Nebo jak na to reagují? Jako, že třeba mají podobné zkušenosti? Setkali jste se prostě s tím, že třeba se konkrétně jako ozvali děti, který jako něco prožili? Takže to je dobrý. Takže to je dobrý. vlastně jenom takový barevný tlačítka v kanvě, se to můžou udělat nebo kdekoliv. A jestli si se s tím tématem setkali. A když tam prostě ten čtyře vidí, že to témat tomu jako není, tak nemá potřebu třeba do toho jít, ale když vidí, že to téma je to anonimní, jako tam opravdu funguje a nějakým způsobem ty děti jsou s tím seznámení, tak spíš tu metodiku udělá. Že se může jít tak jako průzkum předem, jestli to jako pro tu třídu má smysl nebo ne. Super. Jak na to odlišně reagují kluci a holky? Tak je to škola, která s tímhle pracuje a je postavená na nějaké diskusi se žáky. Takže mám jako zkušenost, že ty děti jsou schopní komunikovat a pojmenovávají to jako obě ty pohlaví docela podobně. A já upřímně třeba, když byla učitel na nějaké problematické škole, tak bych se třeba s touhle metodikou bál a tam takhle jí bez přípravy. Tak tohle už je docela nádstavba na to, aby se to člověk poprobral. Takže to, co jsem já zažila, tak mi tam nepřišel, že by tam byl nějaký větší důraz, protože chodím prostě po kolektivech, kterých jsou zvyklí diskutovat a říkat, že tohle stojí za čáru a neměl bys to dělat. A vlastně neřešejí to, jak to fake news, ale řešejí tu sdílení nějaké tvé intimnosti nebo jakékoliv citlivé vět, věci do WhatsAppu, protože to je problematické. A to mně připadá, že komunikují podobně. Ještě jsem se chtěl zeptat vlastně u té Sáry. Vybrali jste si jednu dívčí postavu, která takhle provází vlastně všechny ty tři lekce, tak je to jako vědomnej záměr, aby to byl takový seriá, aby ty děti se s ní líp zžili a víc se ponořili do toho jejího příběhu? To opovídání přes ty postavy funguje docela dobře pedagogicky. Je to zase něco jiného, než když je to prostě jenom téma, který se probírá, ale když tam ta Sára má nějaký vývoj a vidí, co se děje, aby jsme to vyvážili, tak teďka budeme mít postavu Lukáše, kde budeme řešit zase digitální osamělost a nějakou radikalizaci přes ty sociální sítě. Tam, co vím, vča plánuje jenom jednu lekci zatím, ale docela komplexní a velkou na to téma. Zase to bude trošičku jako detektivka, tak jak Sára vlastně děti zkoumaly její sociální sítě, tak tady má Fča v plánu udělat interaktivní takovou pracovní plochu počítače toho Lukáše, že děti budou procházet vlastně to, co on řešil předtím, než spáchal nějaký čin, ne úplně spáchal čin, ale než se prostě nějakým způsobem radikalizoval a budou hledat ten jeho proces, co předtím vzniklo a zase nějak se o tom diskutovat. Zase to bude o tom, že není žádný správný řešení, ale je ta diskuze o tom. Takže Sára skončila a teďka budeme pokračovat s Lukášem. Dobře, dobře, tak to jsem zvědavý, co všechno vymyslíte. Já jsem taky docela zvědavá, co tam všechno bude. Vidíme. Tak a ještě bychom se mohli podívat na to, jak teda je to z pohledu toho učitele, jak moc jsou zvyklí s tady těma novejma technologiema pracovat, jak moc reagují dobře nebo špatně na tyhle ty věci, které se jim snaží. Takže možíte předat a nějak rozšířit jejich záběr. První pětce nejlepších států, co se týče proškolenosti těch učitelů. Myslím, že až 60% učitelů prošlo nějakým proškolením u nás. Průměre 30% učitelů v Evropské unii. A já, když chodím, tak mi třeba přijde, že nejaktivnější a takový, jak to říct to slovo, že se nejvíc o to zajímají a je to pro ně takový, že to chcou poznat a zkoušet. Tak jsou paní učitelky z prvního stupně. Tak, tak to bych nečekal. Takže oni jsou takový jako hraví, jim to možná nejvíc pomáhá, ne? Interaktivní temble. A asi se chcou prostě baví, asi se jako přemýšlet o tém nově, takže se s tím jako hodně hrajou. A hodně třeba využívají tu kanvu a různý takový kreativní nástroje a takového všechno, co je jako interaktivní. A pak jsou samozřejmě taky jako školy podle toho, jak je v to vedení. Vždycky přijde, že to hodně vychází od toho vedení. Když ten ředitel je v tom podporuje, tak to taky vypadá jako trošičku jinak. Ty učitelé už s tím třeba nějakou zkušenost mají a chtějí to vyzkoušet. Jako primárně to není, že by to zavrhovali. Vlastně mně přijde, že docela jakoby odstup, co si tak vnímám, od toho si drží učitelé jako z gymnázií více letých. Že ti to mají takový hodně jako, že jedou svým způsobem. Je potřeba do těch dětí dostat prostě ty vědomosti. Ne si hrát co mělo inteligencí. Asi, no. Ale já to třeba, když s tím já mluvím, mám pocit, že jsou nějaký víc zaseklí nebo že jako nechcou, tak jim říkám, podívejte si, budete, jako produkujete nějaký absolventy a jedno z toho, co jim chcete dát, je, aby se uplatnili na pracovním trhu. Teďka, když půjdou jako kamkoliv, tak se jich skoro všude zeptají, jako jestli to nějakým způsobem využívají. A co vím třeba o těch HRistů, tak oni často to není o tom, že chcou, aby ty lidi využívali tu umělou inteligenci, že by to byla nějaká povinnost, ale chcou, aby ten člověk jako viděl, co má za mo může pomoct a kde to třeba naopak s těma datama nepracuje dobře. A řekl si, jo, tak já to tady třeba využiju na tohle, ale na tohle radši ne. Nemusí přijít ten absolvent a říct, jako využívá na všechno AI a bereme tě, ale mám povědomí, co to umí a kde to využiju. A nejlepší, kde si to můžou vyzkoušet i na těch úkolech v té škole. My jsme i vydali knížku v rámci AI dětem a FČI přeložila od Leona Furzeho, kde je to o tom, jak zavádět AI do vzdělávání. Vět úrovní toho, jak se ta AI do těch jednotlivých úkolů dá zavádět. Buď těkou. Je to totálně bez AI, což je úplně taky fér říct. Hele, tenhle úkol je dobrý pro to, abyste si rozvinuli třeba nějaký dovednosti. Tak to nepoužívejte, protože to je pro vás přínosné, když to nevyužijete. Tady to můžete využít na nějaký průzkum, ale ten text napište sami, ale pomožte si zpracovat ty údaje. Třeba já teďka v rámci toho jednoho našeho projektu Mentoru jednu školu našich předků, že využívají tu AI na ty přepisy a vytahování informací z těch rozhovorů s těma starousedlíkama, aby to nemuseli procházet. Byli ty děcka úplně nadšení, používají notebook LM, jak jim to hrozně jako pomohlo zpracovat ty rozhovory a vytáhnout ty důležité věci, ale pak už ten jako text a tu prezentaci o těch starousedlících si udělali sami. Ale s tím obrovským množstvím dat jim prostě ta AI bezvadně pomohla. No a pak můžou být i jako úkoly, kde ta AI se využívá jako úplně naplno, třeba bude pomáhat do budoucna, tak si to zkuste využít a třeba popište, jaký model jste používali, jak z toho využili, jaký byl prompt a podílte se o vaše dobré triky, co vám fungovalo a co ne. Ale jako otevřeně říkat, tady tu AI použiješ, tady ji nepoužiješ a vysvětlit proč. Protože zároveň jako ty učitela tu AI používají a říkat jim třeba, já jsem vám tady vygeneroval test, ale vy to nesmíte použít, prostě je zase takový nevyvážený dost. Co ty učitele jako měli vědět a co teď reálně vědí? Věděte, co chcete. Ale naopak, když ta škola jako dlouhodobě ji prostě to zavádí, nastavuje nějaký pravidla, pravidelně se ty učitelé proškolují. Třeba my máme v rámci AI dětem projekt AI Accelerator, kde máme šest škol, kterým pomáháme během dvou let zavádět tu AI do různých úrovní řízení té školy. Teďka máme třeba část, která se bude týkat administrativy. Předtím jsme měli část, která se týkala právě toho vzdělávání učitelů nebo kultury školy nebo formativního hodnoty. Vznikají tam právě jednak webové stránky, kam si učitelé ukládají svoje mini aplikace, co si vytvořili pomocí AI, aby to sdíleli kolegů. Vznikají tam různá digikafíčka, když se ty kolegové se dokatkají a vždycky jeden, dva, tři ukážou, co se zrovna, jaký aplikaci použili, co jim funguje. A sdílej si to mezi sebou. Vytvořil jsi tam třeba digitální tandeming, když někdo si není jistý, tak si pozve kologu, který je zkušenější, kterým třeba tu hodinu projel a pak on už měl větší jistotu. A zavádět takové různé procesy do toho, aby ta škola prošla tou změnou, protože je to proces změny a aby se nevzniklo to, že někdo je úplně vepředu a pak je někdo úplně vzadu a vlastně se postaví do té pozice toho odpírače, ale aby postupně ta škola tou změnou prošla. Jak máš pocit, jak velký procent toho škol jste tak zasáhli tady v rámci České republiky? Nebo jak moc je to masivní, prostě tady ta edukace těch učitelů a tady to, šíření prostě tady těch novejch věcí. Já si pamatuju, že to někde jsme nějaký čísla k tomu měli a byl to nějaký odhád na základě toho, kolik my jsme proškolili škol, kolik třeba další organizace, které je známe a s kterými komunikujeme. Ono těch projektů, který nějakým způsobem to vzdělávání dělají, tak je jako je vrtčeské republice víc. Tak si myslím, že jako si fakt myslím, že kolem těch 60, 70% zasáhli. To je super. Potom otázka, nakolik ta škola s tom dál pokračuje. Nakolik to je prostě jednorázový, nakolik je to potom proces, který se nějak dál posouvá. A my děláme třeba i akademie pro aktivní učitele, které se snaží být třeba lídry změny na té škole a vést tady ten proces si na té škole sami. Děti a jak tomu rozumí ty rodiče jich. Jestli tam vlastně není ještě jako daleko větší skok tady v té... Jako mezi učitelema a dětma? Mezi, jakože ne, mezi učitelema a dětma, protože oba vlastně jsou pod palbou nějakých edukačních programů, který se snaží to do něj jako nějakým způsobem dostat, ale že možná obrovský skok je mezi těma rodičema a dětma tady ve využívání a znalosti těch technologií. Tak jsou rodičovský kavárny na školy přímo pozvou, aby jsme to dělali. Takže to jako primárně jsou proti, protože se jdou jako o tom vzdělávat. Určitě tam budou rodiče, kteří budou proti a myslím, že do budoucna i bude jako větší vlna nějakého jako odporu a bude to téma, který se bude řešit. Stejně jako jsou rodiče, kteří odmítají, aby tam byly vzdělávací programy nějakých organizací, tak budou odmítat, aby se vzdělávalo umělé inteligenci. Ten trend tady bude, protože se bude posílat přes ty sociální sítě, kde ty ekstrémy prostě lákají. Vzdělávání o umělé inteligenci anebo využívání jako v těch jednotlivých předmětech. Já si myslím, že spíš ty rodiče se bojí toho, že ty děcka v úlozovkách zblbnou, protože budou na všechno používat AI a všechno bude dělat AI za ně. Že to je takový jako obecný názor, co ty rodiče mají. A myslím si, že to je jako důležitý téma. Zároveň jsou to většinou ty rodiče, co to taky hází do té umělé inteligence. Že to nejsou pěti, kteří by se dělali ty výzkumy. Takže to tam mají házit. jak to funguje. Je tam třeba téma ambientní inteligence. Co když někomu řeknu, tak málo kdo dokáže pochopit, co to je a uvědomit si, že jsou to ty chytrá domácnost, která s umělou inteligencí o nás bude zpracovávat data a přizpůsobovat se nám. Tak když to řeknu na těch školách, tak jsou všichni hrozně v šoku, že něco takového je. A když se řeknu tím letem, tak řekne polovina, jo, my máme tady tu chytrou ledničku, která nám píše ty recepty. My máme ten chytrý vysavať a máme tady to chytrý ř přístroje, mají senzory, které je snímají, ukládají to někde data a podobně. Takže mě vlastně přijde i pro mě, a mi to už je hlavně strašně zajímavá věda, protože je to zábavný. Je super i probrat tady to, jak to funguje, nejenom jak to používat. A na tom máme právě ty metodiky pro první a druhý stupeň. Vy tam v těch metodikách máte, myslím, nějakého robotického pejska, že? Jo, jo, jo. Měme roboty UAPI, které jsou do okolností po parázninách, nebo někdy k Vánocům by měla vít to jako dětská knížka pod labirintem, kde budou i nějaký úkoly, takže můžou klidně rodiče to prostě koupit a probrat to s dětmi přes ty pohádky. Tam jsou příběhy do robotů, který prožívají takový dobrodružství a jsou tam spousta úkolů, co mají děti plnit a podobně, takže se to můžou klidně koupit. Teďka mám trošku pocit, že jsem se zamotala v té otázce a odběhla jsem, ale rozdíl rodiče a děti je větší než... Jo, ale klidně ještě pokračuji tady v tom netu a senzorech, který mají všechny tady ty věci, co máme doma, protože si myslím, že to je taky zajímavý téma pro všechny, ani děti nebo rodiče, protože si to spousta lidí opravdu nevědomuje, co všechno doma takové chytrýho má a co. No, ono se to dá využít jako hrůzně, ta umělá inteligence a já to, když to ukazuju třeba v těch školách, tak paní Štelkys vždycky jsou nadšený jako představy chytré lidičky, která mi řekne, kdy se co kazí a řekne mi, co s to mám rovnou uvařit, ale když jim řeknu, že zároveň ona prostě ví, co kdy nakupujeme a kdy si do té lodničky proto chodíme teoreticky, tak už jim to tak bez vady nepřijde. A je asi dobrý vědět jako, no umím takovou představu, že ty data někde jsou a někde se vládají a někdo z nich může ty informace pro reklamy pro nějaký firmy zpracovávat jako důležitý data, takže to jsou zase informace, které někam dál předávají. A přijde mi to důležitý, my na to máme metodiku takovou, že robotům se to v tom příběhu stane, prostě ten mají toho robopejska, který jako funguje bezvadně, ale zároveň, když se porouchá, tak kromě toho, že už byli zvyklí, že jim připomíná věci, byli hrozně zvyklí na to, že za ně dělá nějakou práci, tak unikly ty data, takže oni pocítí stud a systém triznivého uniku dat a popisují tam, jakože tam prostě promítá nějaké video, jak si navlíkají pod kolenky, že se jim to líbí a podobně. A je se tamto těm dětem a chceme po nich, aby oni vymysleli, nějakou věc, která by měla tady tu ambientní inteligenci a pomáhala by jim. A protože říkáme, oni tady vyvíjí ty dospělí vývojáři a myslí, jako přemýšlej, co by se vám hodilo, ale tak vy to víte nejlíp. Jaká je nástroj, který by byste chtěli, aby vám pomáhal a uměl se jako učit z těch vašich informací. A aktovka, která pozná, že se plesní vysvačiná. Nebo co mi chybí. Pravnický problém. A co potřebuju zítře příští den do školy, jestli mi něco nechybí. To mě přijde geniálně. Mám tři kluky doma, takže aktovka, která pozná, co chybí. A když plasní vysvětšená, by mě hodně pomohla. A zároveň třeba vysvětlujem, když tam měli kluci nápad, že medvídek, který mi vykládá strašidelný příběhy a když se moc bojím, tak mě obejme. Říkala, no, je možný, že by on měl mikrofon a kameru a měl by spokojičku něco, co má mikrofon a kameru A vysvětlujeme jim, co to znamená mít tu chytrou domácnost, že záro to má ty data. A někdo řekne třeba, jo, chci, mě to nevadí. Ale je dobrý to vědět, mě to rozhodnutí jako informovaný. To je určitě zajímavý téma v dnešní době, protože těch chytrych věcí má člověk kolem sebe čím dál víc. No a když se vrátím ještě trošku k těm učitelům, tak kde vidíš poproti zbytku světa, třeba jiné Evropské unie, že bychom měli zabrat, jaké ty témata, jaké ty znalosti vlastně tady na těch školách nejvíc chybí. No já se teda jako přiznám, že bychom měli asi zabrat v tom well-beingu. V tom, že jako vnímáme ty dětska nějakým způsobem, nějak to s nima řešíme a mluvíme o těch problémech, aby to uměli pojmenovávat. Protože třeba i jak jsme mluvili o té digitální radikalizaci, tak jedna věc jsou ty sociální sítě a přístroje, ale ty by nefingovaly ve chvíli, to dítě má nějakou deprivaci a nějaký problém. A kdybychom to uměli rozkrývat dřív a nějakým způsobem měli záchytnou sítě, která funguje, tak by určitě to pomohlo spoustě těch dětem. Ty sociální sítě se... Myslím, že je dobré jim jednak pomáhat řešit ty psychické problémy, ale zároveň je brát rovnoceně jako partnery, o kterýma si o tom můžeme povídat a dát jim tu důvěru. Když jsme třeba mluvili o tom diskordu, tak to je taková zajímavá věc, že to je jako... Sítě, která funguje jako jinak než Facebook nebo prostě další, není tam to prostě vlákno těch informací a jsou takový uzavřený sklípky, kde si můžou ty dětská strašně složitý informace předávat a těžký. A i na jedno straně máme jako úplně bezvadný příklady fungování, kdy jsou... Za covidu vzniklo spoustu komunit, který si pomáhali při vzdělávání a podporování a podporovali se v tom, že se cítili osamělé. Vznikly tam jako strašně silný postavy těch moderátorů, který jako velmi demokraticky tam umí řídit tu komunikaci. Jakmile je tam nějaký konflikt, tak si vezmou je do vedlejší místnosti, tam to s nima proberou, aby to bylo opravdu nestrané. A jako automaticky ty lidi nebanujou, nevyhazujou, ale probírají to s nimi. A jsou to jako velmi jako kvalitní komunity. Ty dětka, který to ve třinácti jako vedou, tak mají takový jako dovednosti manažerský, který by každý manažer mohl jako závidět. Jsou tam jako extrémní případy, kdy jsou komunity, které cíleně dělají ty rajdy na ten Roblox a podobně. No tak vlastně podporují, třeba když tam někdo napíše jako depresivní zprávu, tak mu dají víc lebek, když to je jako super a podporují v nich ten dopamin, že tohle to je jako, to trápení je vlastně správně. A myslím si, že tím, že třeba ne všechny rodiny jsou úplně funkční, můžou tam mít ty rodiče řešit jako jiný problémy, tak ta škola by byla fajn, by měla kapacity, tak tyhle případy nějakým způsobem jako zachytávat a být nějakým způsobem to řešit nebo komunikovat s tím dítětem. Takže myslím si, že tohle by bylo důležité. Já zároveň, jako asi se mnou by nesouhlasili všichni odborníci na pedagogiku, ale myslím si, že v době umělé inteligence, když ji budeme využívat dobře, tak nepotřebujeme tolik jako mít nebušených těch znalostí, ale potřebujeme se dobře vyvinout jako ty lidi, aby jsme ty znalosti dokázali dobře využít. Aby jsme je uměli dobře zpracovat, aby jsme měli nějaký dobrý morální kompas a aby jsme zároveň cítili nějaké své třeba vyhoření, to vnímali o ostatních. To jsou strašně složitý věci, v který nastavit si ať tady ty morální kompasy a jak se přiznat si v to, že se nějak cítím prostě a nějak to odkryt, že prostě už mám nějaký problém, tím mám konzultovat. To jsou všechno složitý věci. Já když dělám to o školení o well-beingu, když to máme třeba v rámci akademie, tak jim vždycky říkám, že tam je ten princip kyslíkové masky, že pokud není ten učitel, tak to těžko předává těm dětem. Takže by bylo dobré i v rámci tého školení kolektu byly nastaveny nějaké principy. A záčetek měla kolegyně a říkala, že školila nějakou velkou firmu a školila je na AI, ukazovala jim fakt agenty, prostě hodně pokročilý funkce, ale že vlastně největší highlight pro všichni bylo, když jim ukázala, jak si v e-mailu nastavit a pozdější odeslání, že se to nemusí posílat v těch deset večer. A že se díky tomu zavedly nějaké pravidlo, že po osmé večer se neposílají e-maily a hrozně to všem jako pomohlo. No ono je to asi téma, který od covidu jako vyplávalo trošku na povrch, že ty děti s tím mají větší problémy, ne? A nejen děti, nejen děti, takže to je určitě pravda, že tady tomu bychom se v rámci škol, ale třeba i doma měli asi víc věnovat. Super, no a co třeba tvůj well-being a nějaký digitální detox? Jakým způsobem s tím pracuješ ty? Už je toho moc, tak se zaleze do jeskyní. Vrátím se v civilizaci zpátky na začátek. To pomáhá i v dnešní zvederech, i v dnešní zahlcení technologie. Je to dobrý koníček, doporučuji všem. A jeskyniářské skupiny v Moravském krasu určitě budou rádi za další kopáče, takže když budete chtít, tak klidně můžete nějakou oslovit. Takže to je jako jedna věc. Mám teda i vlastně kroužek jeskyniářský, takže to mám i v rámci své práce, že vodím ty děti do těch jeskyní. Přiznám se, že to jako úplně neumím. Třeba si, vím, že jsme se bavili spolu, že dokážeš nescrollovat nebo nebýt na těch sociálních sítích. Musím říct, že co jsem si pořídila, nějaký ten LinkedIn a podobný nástroj, kde se snažím mít ty informace a držet se v nějakém kontextu, tak s tím mám docela problémy. Takže mě fakt nejvíc pomáhá to prostě vědomě nepoužívat ty přístroje. Takže svýma dětma, aby to jako neviděli, takže to je taková jedna bariéra. A pak různý prostě nastavení, kdy se mi prostě černobílý obrazovka a podobně. Takže se snažím. Ono je to problém se na sociálníma sítěma se udržet jako mimo. Ne, že třeba by člověk jako nebyl odvolný tady tomu nějakému dopaminu a tak dále. Asi si to člověk dokáže nějak nastavit, ale když to potřebaš jako pracovně, tak zároveň ty algoritmy těch sociálních sítí vyžadují, aby tam člověk přítom nebyl. Takže kolikrát jako není jako zbytí a člověkem stejně jako tu hodinu denně třeba stráví. Prostě jenom čistě proto, že jinak by mu ty sociální sítě nefungovaly. Mně se docela líbilo, teď jsem si zrovna poslouchala nějaký podcasty z toho notebooku LM, nějaký témata a poslouchala jsem to i na ty sociální sítě. Jedno to přirovnání, který tam použili, bylo, že vlastně oni potřebují, aby jsme něco nevětší, ten screen time, aby jsme tam byli co nejdýl. A co na to funguje, tak jsou silné emoce, strach, ohrožení a podobně. Takže jak má tam nějaká nenávist, nějaké uburcování, tak my tam spíš strávíme ten čas u toho. A oni to přirovnali k navigaci v autě, která mě chce udržet jako vzhůru, abych neusla, takže hledá vlastně pořád cesty, někde na útesu a hrozně nebezpečný, abych byla prostě pořád ve střehu. A jsi se tak jako uvědomí, že vlastně bych musel jezdit na nějakým těsně tím, že spadne do moře. Takže to taky je vlastně docela stresující dlouhodob navigací bych asi nechtěli znít. No právě, no. Na tak sociálních sítích ty lidi ale chtějí být. Já to i uvědomuji, že doskrojuju a necítím se líp. To není, že bych potom měla dopamin dobrý, ale jsem taková stala vlastně vyčerpaná. Ale nechci říkat, že na to mám nějaký princip, protože sama od teďka vím o sobě, že s tím mám problém, protože ono to je s tou umělou inteligenci, jak se rychle vyvíjí jako problém. My se třeba říkáme s Davidem a čím, když potřeboval ten čas, kdy to budu jenom zkoušet, kdy se budu něco vytvářet a budu si prostě s tím hrát. Ale jak jsou pořád ty novinky, pořád jsou e-maily, chce někdo nějaký zpracování něčeho, tak dělá člověk je tu práci práci a pak si chce cednout tomu počítače, aby jako tvořil, ale vlastně na to nevyzběde čas, na to prostě prokrastinace. Já s tím to já taky hodně bojuju, že těch věcí k vyzkoušení je tolik, že se mě tak jako průměrně snižuje doba spánku, a že už prostě u toho pak člověk přesně tady na ty nějaký pokusy si najde čas akorát večer a prosedí mu toho noc kolikrát a no asi jako pro nějaký můj well-being a zdraví to není asi úplně ideální. Možná by si měl člověk zorganizovat ten týden trošku jinak, aby na tom měl člověk. Byl super, kdyby nás to naučili v té škole, že? No, v té škole, no. Tak třeba nás to naučí ta AI teďka jako ještě nám zorganizovat čas lépe, že? Jo. A mně přijde i dobrý, jak jsi říkal, že ty rodiče se bojí, aby ty děti nezhloupli, tak jako vědomě dělat ty, jako uvědomovat si, že opravdu člověk může, když tu AI řeknu používá hloupě, tak můžou mu nějaký ty schopnosti zakrnět a jako cíleně si vlastně dávat ty úkoly jako složitější nebo jako ne tak jako jednoduchý na přímo a trochu se jako i challengeovat, aby to zkoušel nějakým jiným způsobem na tím úplně. A já to třeba hodně dělám s těma dětmi v té cestě do fantazii, že nechci, aby ty věci používali jako prostě přímá čára, sedím u počítače, všechno generuju, ale aby si zvolili tu složitější cestu, kde budou víc tvůrci, kde bude víc originální výstup a aby vlastně zkoumali ty různý přístupy. Animace je klasická, takže ty děti jsou nucený nejřív si projít ten manuální proces a pak třeba až úplně na konci přijde ta AI, která to nějak rozhýbe a sfinalizuje. Tak je hezký, že začínáte tím manuálním postupem a ty jsi myslím říkala, že i ty děti jako se u toho nejvíc vyřádí tady právě u toho manuálního, než u toho, co jim poskytne po tom počítač. Přesně tak. Já jsem s tím začala s tím kroužkem už v roce 2023. Vlastně hned se dělalo na Discordu v Midjourney a všechno jsme dělali vlastně přes Discord tenkrát ještě. A dělali jsme to právě... To zní jako pravěk, že? Jo, jo, jo. Ale mě to vlastně ty obrázky z toho Discordu jako pořád přijdou jako takový poetičtější, než teďka, když jsou ty věci jako moc dokonalý. Tak mě taková ta rozmazanost a amébnost vlastně přijde jako docela takovej vlastní, specifický, umělecký styl, že mě baví si s tím hrát. No a dělali jsme to tak, že děti dělali méně loutky, stop motion, jako velký i modely. My jsme dělali vtející ostrov Laputa, takže jsme dělali opravdu jako velký modely z ruliček o toaletního papíru a z mechu a ze všeho. A všude byla tavka, protože tavka je nejoblíbedější nástroj dětí. Tak to jsme vyrobili, pak jsme udělali stop motion a pak tím, že jsme měli jako jednak samotný ten stop motion a tím, že jsme měli spoustu fotek, tak jsme používali vlastně to generování, ale s tím, že ten zdroj těch dat je hlavně ta fotka, aby to bylo co nejpodobnější té původní fotce. Když jsem dala jako tu přímou fotku do těch generátorů videí, tak byl prostě pro ní problém to rozpohybovat a když to bylo trošku přegenerovaný, tak u nás se toho jako líp chytla. Ten další nástroj, jako byl tenkrát Genmo a prostě ty už dálno neexistují. A rozpohybovali jsme to a spolu to vlastně jako podle mě dost tako poeticky a pěkně a potom v roce 24 dělal David ten vlastně festival AI filmů a já jsem si říkal, to už byl fakt jako skoro rok starý film v tu chvíli, nebo jako tři čtvrtě roku, protože jsme to dělali na podzum 23 a ono to bylo na podzum 24 vlastně ten festival. A mezi tím se tam přihlásilo spoustu lidí, co to dělalo s těma lepšíma, novějšíma modelema. A jako co tam budu já dál tady, jako rok starý film, jako v době AI je to prostě úplný pravěk, že jo. No a vlastně vyhrálo to tu sexy trailer a potom nám se rozhodli ti organizátoři dát i tu hlavní cenu, protože byly brýle pro virtuální realitu. Protože se jim to jako líbilo, že to byl asi jako jiný přístup a když jsme na té konferenci o tom mluvili, já jsem tam sebou měla i ty děti, tak jako spousta těch tvůrců byla vlastně nadšená, když se ptala těch dětí, co je jako bavilo nejvíc, tak říkali ty loupky a to na ta, jako ten stop motion. To je zky slyšet ještě v dnešní době. A že jako se jim, tam byly spousta lidí třeba sestká televizie, že se jim líbilo, že mají rádi ty děti pořád to řemeslo. Pro jich takových těch, kde musí fakt tvořit, aby to nebylo prostě. Jdu nějakou připravenou prostorem, který někdo by tvořil jiný a jenom plním úkol. Ale já sám tvořím to prostředí kolem sebe, pak si s tím různě hraju přes Unity a přes 3D tisk a podobně. Jo, to myslím, že je hezký, když tohle to potom vidí ty učitele, co vlastně s nima třeba na tom prvním stopni můžou provádět všechno. Kde začít a kde zároveň podpořit tu kreativitu a kde potom ukázat, za tu technologii. Jo, jako já na jednu stranu chápu, že ty učitele nám je takovou kapacitu časovou, jako já mám v kroužku s dětmi, kam se mi nejvíc přihlásí děti, který to chcou dělat a který rodiče jsou s tím v pořádku. Ale teďka třeba jdeme v prosinci s Davidem dělat týdenní projekt za Šikajdošova. Právě na to AI video s dětskama to budeme vytvářet. Takže jako když ta škola jde trochu projektově, tak ten prostor tam se třeba dá najít i na takový hlan z té aktivity. Super. Já myslím, že jsme to dneska probrali dost a dost. Už máme natočenou tady hodinu plus. Ale zároveň si myslím, že je spousta témat, kterých jsme se jen tak dotkli a můžeme se jim pověnovat třeba příště, když budeš mít chuť. Určitě. Zrovna ten discord si myslím, že by stál jako za hlubší debatu, protože tam těch komůrek, který jsou jak strašně dobrý, tak i strašně špatný je spousta. Takže to je pocit, že to je taková síť, která v České republice aspoň v nějakým povšechným zájmu není, ale ty děcka na tom discordu hodně jsou a bylo by hezký se tomu trošku pověnovat. Já bych s tom jenom hrozně ráda, protože jak jsem se k tomu dělala nějaký poznatky, tak jsou fakt skupiny, které jsou řízení velmi dobře a jsou to herní skupiny a zároveň jsou tam velmi toxické skupiny. Takže já budu rád, když se kolem toho tématu potkáme příště. Pro dnešek ti moc děkuju, že jsi udělala čas. Já taky děkuju. Našim posluchačům, divákům připomnu ještě, že mají 20% slevu na Černá AI Festival. Já tam jenom doplním, že pokud půjdou na Černá AI, tak doporučuji určitě přednášku třeba o Katky Čakin, která je od nás AI dětem, má na starosti vývoj aplikace Tiny, která bude pro školy připravená na to, aby mohly zavájet formativní přístup. Určitě Davida zpáčila, se sebe doporučuji zajímavý AI video, budou tam i nějaké workshopy, takže bych tam důfám, že se tam potkáme. A ta druhá akce, kterou podporujeme a na kterou mají naši posluchači diváci slevu po zadání kódu RawFuture20 je AI video pro marketing a sociální sítě 2026, takže všechny informace máte u nás na stránkách a tady pod tím dílem, takže si to ještě tak proklikejte, ať vám neutečou tyhle hezký akce se slevou. Podzim bude plný AI akcí, tak určitě. Vybírajte. Díky všem, díky Báře a díky za pozornost. Já taky moc děkuji za pozvání. Dějte se krásně.