Ondřej Volný: AI v nemocnici a diagnóza mrtvice

Přepis epizody

Tak já vás vítám u dalšího podcastu, kde skončí zítřek z ČERNÁ.AI festivalu. Máme tu vzácné hosta Ondřeje Volného. Ahoj. Ahoj. S Ondřejem to pochopitelně bude AI a medicína, ale třeba se dostaneme k nějakým dalším zajímavým tématům. Začneme u tebe, protože si myslím, že posluchači budou mít radost, že musíš dát svoje kravní testy umělé inteligenci. Mám tady nějakou tvou citaci, že jsi anonymně nahrál svoje kravní výsledky nebo zdravotní testy do chatbotu a ten ti následně sdělil, že máš vysoký cholesterol a ty jsi k tomu dodával, že musíš podotknout, že měl pravdu. Jaký s tím máš ještě další zkušenosti?

Taky jsem to loni v létě udělal. S paní doktorky jsem nějaký další informace, co bych měl dělat, co už teď nedělám, nedostal. Takže já jsem ve své bláznivosti s AI pokračoval dál. Nechal jsem se stavit nějakej jídelníček, nějakej plán tří měsíční a za tři měsíce, když jsem se toho držel, tak jsem to o 30% srazil dolů. Tak mě jen zajímá, jestli u tebe třeba proběhlo něco takového, nebo jak s tím dál experimentoval. Tak to máme podobné zkušenosti. Ono už je to možná tak roga půl zpátky. Taky jsem si nechal v rámci pravidelné kontroly odebrat hladinu krevního cukru, cholesterol nebo ten lipidogram. Vím, že my máme v rodině vyšší hladinu LDL cholesterolu, což je ten zlý cholesterol. Když to řeknu jednoduše, tak doufám, že kolegové, kteří se vinují metabolizmu a interní medicíně, tak mi to odpustí. A ten můj postup byl následní zladovný, protože i z pozice lékaře, který pečuje o pacienty s mozkovou příhodou, tak doporučujeme, po té, co víme, jaká je hladina cholesterolu, určitý cílový LDL cholesterol pod 1,4 mmol na litr, což není doporučení pro populaci, která neutrpěla mozkovou příhodu nebo infarkt myokardu.

Ale přesto jsem si říkal, tak to tam nahraju. Vím, že ten cholesterol je vyšší. V té době jsem ještě neužíval léky na redukci cholesterolu, známé statiny. Doporučuji taky třiměsíční, nejenom tedy dietu, ale taky režimová opatření, pohyb a podobně. A byl jsem překvapený, jak to bylo poměrně detailní, včetně jídelníčku na ten týden, ať už jsou to pracovní dny nebo víkend. A taky doporučení toho, čemu bych se měl vyhnout v rámci, řekněme, sírů, úzenina podobně, což už předtím nebyly potraviny, které bych jedl, ale tak jsem se nechal i poučit a samozřejmě jsem požádal toho, svého AI tutora nebo AI agenta, aby mě provedl prostě tím obdobím a zároveň jsem si to nastavil tak, aby mě třeba upozornil po týdnu, jestli skutečně se mi podařilo jídelníček nastavit takto. Nešel jsem do velkých detailů, že bych třeba fotil porce jídla nebo příbalové letáky, ale i tak to jde udělat, ale potom si myslím, že člověk je takovým otrokem svého času, aby to všechno sledoval. Ono, když si člověk někde něco píše, tak je dokázaný, že potom je větší šanci, že ho to vydrží. Takže já samozřejmě hnedka už mám hotovou apku na to a nebudu zabíjat do svých detailů, budeme se bavit o tvých zkušenostech.

Tvoje veřejná věta o využití AI ve zdravotnictví zní, pacient má mít možnost volby, ale dozví se dneska vůbec pacient, že ho v nějakém kroku ta AI analyzuje? Pouvedeno v informovaném souhlasu pacienta, samozřejmě pokud se bavíme o diagnozách, které jsou akutní, což třeba ty cevní mozkové příhody jsou, tak v České republice je řada iktových center, což jsou ta specializovaná centra, která pečují o pacienty s mozkovou příhodou, tak se používají AI nástroje právě na analýzu toho vstupního zobrazení, což je CT, CT, angiografia a podobně. Tak v informovaném souhlasu to je, ale pokud bys mi položil otázku, zda stihnu pacienta, edukovat o tom, že kromě toho, že se na snímky podívá radiolog, neurolog, tak i umělá inteligence, tak to samozřejmě mi nestihneme, protože... To na tom urgentu je každá minuta drahá. Přesně tak, tam tak časový faktor je zásadní, ale máme vlastně implementovaný i další nástroj ve fakultní nemocnici Ostrava v rámci výzkumného projektu, ale taky je to certifikovaný zdravotnický nástroj, který zase hodnotí magnetickou rezonanci u pacientů s roztroušenou sklerózou, což je takový vědecko-výzkumný projekt a zároveň vlastně ten proces adopter a post-marketing follow-up, to znamená to sledování toho nástroje v dlouhodobém horizontu a tam samozřejmě se nejedná o akutní diagnozu, když se bavíme o pacientech s roztroušenou sklerózou, tak ti pacienti vlastně vždycky byli osloveni, zda by měli zájem vstoupit do toho projektu, v čem ten projekt, jakoby v čem jsou ty potenciální přínosy, co vlastně to bude obsahovat, protože oni ti pacienti chodí na pravidelné kontroly, magnetickou rezonancí, no a že kromě toho, že se podívá na ty sníky radiolog je ještě s hodnotí uměla inteligence, která je certifikovaná, která je přesně určena pro ten typ choroby, kterým trpí, tak tomu se věnují kolegové v našem RS centru a myslím si, že s tím mají relativně dobré zkušenosti.

Když se podívám víc do budoucností, kde už prostě berme to, že se to bude používat na spoustu účelů, tady těch diagnostických, tak měl by ten pacient měl mít možnost rozhodnout se že tu diagnozu od AI nechce a chce být třeba diagnostikován jenom doktorem, anebo naopak, když třeba nebude plnou důvěru k tomu doktoru, měl by si mít možnost vyžádat jenom tu AI diagnostiku? Já si myslím, že k tomu spíjeme určitě aktuálně. Jsme v té fázi, kdy pacient, kud je to ta nejakutní diagnoza, tak je informován. Samozřejmě ještě bych tady rád zmínil, že ty nástroje, které používáme, tak pomáhají diagnostice. Jsou to vlastně takzvané decision support system je to znamená, že podporují tu diagnozu a vždy je tam nutné zapojení toho lékaře, takže princip human in the loop, vždycky je tam důležitá ta kontrola, zda vlastně je tam soulad s umělou inteligencí nebo ne. Samozřejmě můžeme tady diskutovat upskilling, deskilling, tak já sám jsem si prošel tréninkem, včetně tréninku v Kanadě a ve Spojených státech, takže mám zhodnocených jako tisíce snímků pacientů s podezřením na mozkovou příhodu, takže to tam vidím, vždycky se dívám a snažím se to učit i naše mladší kolegy, aby se dívali na ty snímky bez AI, aby si hned automaticky nebo ty virality, které ten nástroj zhodnotil.

Takže určitě pacient by měl mít volbu, má volbu si to nepřát nebo to odmítnout a naopak pokud se bavíme o některých pracovištích, které disponují určitými konkrétními nástroji, třeba v rámci sledování polipů zažívacího traktu, takže během vyšetření koloskopii, to znamená ta dolní část zažívacího traktu. To je nějaký brněcký startup. To je, ano, ano. Nevím, jestli můžeme zmiňovat. Tak je to společnost Myalabs, která se tomuto věnuje, ale není to jediná společnost i řada dalších. Jsme to nějaký zmiňovali v podcastu právě, že brňáci dobré použití prostě na takovou věc, že to zase dává nějaké další signály tomu vyšetřicému doktora. Přesně tak a navíc ten gastroenterolog, pokud to nechce využívat z jakéhokoliv důvodu, může ten nástroj vypnout a vlastně provést to vyšetření bez AI. Teď běží i několik, řekněme, klinických studií, které jsou zaměřeny na to, o kolik bylo zachyceno více suspektních polipů. Já tedy nejsem gastroenterolog, tak taky se omlouvám kolegom, kdybych nebyl úplně přesný, jak to vlastně tomu pacientovi pomohlo a zda byly odstraněny opravdu ty polipy, které už jevily nějaké změny, že by se mohlo jednat o prekancerozu.

Přesně tady, která to využívají, naopak pracoviště, která to nemají k dispozici a pacienti, pokud nás poslouchají, tak se mohou vždycky informovat o tom, zda to konkrétní pracoviště to dané řešení využívá, většinou ta pracoviště tyto informace sdílejí, jakou s tím mají zkušenost, jak to vlastně funguje. Tomu pacientovi v rámci toho vyšetření nebo ten průběh toho vyšetření to vlastně neovlivní. Spíš dochází k tomu, že je to opatrnější, takže to spíš něco vyhodnotí jako potenciálně nebezpečný, než že by to něco přehledlo, jestli se nepletuje. Tehdy čet si hlavně o nějakých kožních vyhodnocovačích a tam to přesně tak bylo, že to člověka pošle na preventivní prohlídku často jako s věcma, které nejsou problematické, ale radši, než by to něco přehledlo. O tom, jaká je senzitivita, specificita toho vyšetření, to znamená, jaké jsou falešně pozitivní a falešně negativní výsledky toho vyšetření, tak kdybych to měl vysvětlit úplně jednodušejí, tak pokud se jedná o prevenci nebo o stanovení diagnozy nebo pomoci s diagnozou vždycky je lepší, pokud je ten nástroj trénován tak, aby měl lehce vyšší, řekněme, tu falešnou pozitivitu, to znamená, aby spíše pozornil na to, že by se mohlo jednat o nějaké ložisko, když to řeknu jednoduše, než aby tam byla ta falešná negativita, to znamená, že by to přehlédl.

A samozřejmě ještě tam vždycky dohled toho lékaře. Takže i třeba u těch ICTů, když využíváme ty nástroje, tak one jsou nastaveny o něco více senzitivní a ty algoritmy, když to třeba diskutují s těmi vývojáři, jsou nastaveny tak, aby spíše ten pacient byl směřován tím směrem doktore. Než naopak, aby ten pacient léčen nebyl, když se bavíme o té mrtvici. Já jsem tady měl ráno Honu Romportla, se kterým jsme se dívali možná dál do budoucnosti a bavili jsme se o tom, že vlastně možná časem ta diagnostika, protože jsem se optal konkrétně na tvojí profesi, že možná ta diagnostika úplně přejde jako tady do těch režimů algoritmu a nějakých umělých inteligencí. Ale on tvrdil, že vlastně vždycky vidí, že tam v takovéhle profesích, jako je právník, jako je lékař, takže vždycky tam zůstane ten člověk jako nějaký průvodce, který bude vlastně tu diskuzi a ten kontakt s tím pacientem nějakým způsobem moderovat. Takže s tím asi budeš souhlasit, že nepřijdete o práci a maximálně budete mi ulehčen. Bude přibývat k tomického nemocnění. A kdybyste se věnovali těm dalším oblastem, který jsou součástí zdravotnictví nebo medicíny.

Není to prostě jenom o tom nahradit, co půjde umělou inteligencí a víceméně nějakým způsobem narušit ten kontakt mezi lidský v rámci péčeho pacienta. Který se pak odesílá do nějaký... Do cloudu? Do cloudu, do nějakýho modelu. Přesně tak. Ano, je to přesně tak, jak říkáš. Přijede pacient na urgentní příjem, tam čeká neurolog, který toho pacienta vyšetří, komunikuje se záchrankou, takže má informace od těch záchrankařů, takže ví, co ho čeká už předtím, protože to je telefonická konzultace a pak pacient jede. Takže ten workflow je vlastně jako nastaven. Pacienta, který by mohl mít ictus, zavolá záchranku, záchranka potom tam pošle posádku, posádka volá lékaři, lékař diskutuje s tou posádkou, někdy rychleji, někdy za delší časový úsek, ale snažíme se být efektivní a pak směřujeme toho pacienta do nejbližšího ictového centra. Tam se provede vyšetření, rychlé v průběhu několika minut, někdy i přímo na tom CTčku. Provede se nábor data radiologicky, asi s ten jedním klikem odešle ta data do cloudu. Tam se vlastně zhodnotí, vracejí se zpátky do našeho systému PAX, což je vlastně ten systém, kde si otevíráme ty snímky.

No a vidíme ty snímky nativní, to znamená tak, jak je vidí ten radiolog bez AI a pak tam máme tu AI analýzu, takže můžeme se domluvit s tím radiologem, jestli s tím souhlasíme, nesouhlasíme. Samozřejmě někdy tam určité diskrepance jsou, ale víceméně ten výsledek máme do dvou minut zpátky v PAXu. Dvě minut je to trvá. Ani ne. Tak to je fofer. Jo, je to tak. V takovémhle případě šetří čas? Jde to nějak zkvantifikovat? Kolik času třeba to ušetří? Ono v rámci, řekněme, na té péčeho pacienty s ICTem, tam se každá minuta počítá. My jsme v minulosti dělali takovou analýzu, o kolik zhruba by to mohlo ušetřit ten čas do rozhodnutí, protože když má pacient mrtvici, tak mu podáváme trombolízu, což je ta účinná léčba lek, který rozpouští sraženiny v mozku. Česká republika, ale všeobecně i bez toho nástroje, už předtím patřila vlastně ke špičkám v rámci toho času od příjezdu do nemocnice k do podání léčby. To je takzvaný čas door to needle, to znamená příjezd do nemocnice, vpíchnutí jehly nebo podání té infuze. Door to needle. Tak vlastně už tehdy Česká republika měla median pod 30 minut, teďka se pohybujeme v národním medianu kolem 16-17 minut, takže tam už ta minuta navíc nebo méně nehraje takovou roli.

Už tak se nám to podařilo i bez toho nástroje AI, ale jsou země, které to tak nemají nastavené. Je důležité si říct, že třeba Velká Británie to má nastaveno trošku jinak, že tam o pacienty s ICT vždycky pečuje neurolog, že to může být geriatr, internista a tak dále, který třeba nemusí mít tolik zkušeností jako ten neurolog a podobně, takže ve Velké Británii tam se prokázalo, že zkrácení času i třeba transportu mezi nemocnicemi se výrazně zkrátilo díky tady řešení AI. A jestli se nepletu, tak to je řešení, který nepokrývá zdravotní pojišťovna. Je to věc, kterou zakoupí nemocnice a používáte to vy prostě z nějaký licence ty nemocnice. Těch možností je víc, jestli to můžeme otevřít, nevím, jestli to pro naše posluchače zajímavé, ale je to přesně tak, jak říkáš, že vlastně z veřejného zdravotního pojištění aktuálně je uhrada pouze na screening diabetické retinopatie, to znamená ze snímku sítnice a analýza pomocí AI, tak tam se to podařilo ve spolupráci diabetologů s očími. Jediná aplikace, která je herzená zatím. Přesně tak. A ty ostatní vlastně fungují jako licence, to znamená, buď si ta nemocnice třeba domluví nějakou testovací verzi, nechci říct testovací ve smyslu, budeme to testovat, jestli to funguje nebo ne, otestujeme, jestli to nám pomáhá nebo ne.

Jasně, význam. Takže si udělají takový AI governance model, jednoduchý, ale tohle nám opravdu pomohlo, snížilo to prostě míru stresu našich lékařů, zlepšilo to diagnostiku, zvýšili jsme procento pacientů, kteří dostali trombolízu, odhalili jsme více takových a takových diagnoz, ale máš naprostou pravdu v tom, že pokud ty nemocnice chtějí testovat tady tato řešení, nebo už adoptovat, tak musí na to vyčlenit rozpočet. Na druhou stranu ceny těch licencií, pokud se bavíme v rámci celkových nákladů o pacienty s ICTem, to vyšetření o tolik vlastně té nemocnici rozpočet nezvyšuje. Rozhodně to není. Já vůbec nemám představu o tom, jak tady ty financování probíhají, takže moje představa byla taková, že to všechno se řeší přes pojišťovnu tady ty věci, ale tak zase můj něco chytřejší, že vím, že dobrá nemocnice si zakoupí takovýhle věci a můžeme se potom ptát svých doktorů, kde všude používají umělo inteligenci. Možná bys ještě pro naše posluchače mohl trošičku přiblížit, jak takovýhle AI nástroj ve zdravotnictví vlastně jako by vypadá, ať si nemyslí, že vezmete prostě někde nějaký rengenový snímek a nahrajete ho dočitu GPT.

Tak takhle to není, samozřejmě. Vlastně funguje to tak, že máme tady výrobce těch AI řešení. A když to zhrnu do jednoho slova, tak to řešení je de facto vyvinutý software. Vlastně tak, že startupy nebo už zaběhlé společnosti, které vyrábějí zdravotnickou techniku, se pustí do výroby nějakého řešení. U konkrétní diagnozy, tak kdybych zůstal u té mrtvice, tak to znamenalo, že ten tým, který to řešení vyvinul a v současné době těch výrobců, on není jeden, je jich více, takže člověk si může v úlozovkách vybrat přes veřejnou zakázku. A oni vlastně vyvinuli to řešení na trénovacích datech a oni museli vlastně ten svůj model validovat, že skutečně funguje i v reálném provozu. To znamená, i v minulosti, když jsem byl zapojen tady do tohoto vývoje, tak jsme testovali ta zařízení nebo ty softvery a měli tam takový disclaimer, že jsou pro vědecké účely, research use only, takže jsme je neměli používat pro rozhodování nebo vlastně pomoc při rozhodování o lečbě. No a když ten proces je úspěšný, vyvinese to řešení, vyvinese software, tak na to následuje proces certifikace a musí získat, když to řeknu jednoduše razítko, že je to zdravotnický prostředek, aby mohl vstoupit na ten trh zdravotnický a mohl být využíván u tady těchto diagnoz.

Tady bych zhrnul, že vlastně ta řešení jsou pro konkrétní diagnozu, pro konkrétní řekněme setup. To znamená, není tady AI řešení, které by nahradilo internistu a byl to certifikovaný praktický lékař Lomeno AI nebo nějaký doktor Halser, takže kdybych měla to navázat, tak vlastně jakmile získá ten software certifikaci zdravotnického prostředku, tak se uzavírá, jinými slovy, poté už může být využit na trhu, může být zakoupen zdravotnickým zařízením, využit na analýzu těch CT-ček u těch pacientů z mrtvicí a je uzavřený, dokud se neuvolní aktualizace, jinými slovy, ty snímky, které my posíláme do cloudu, které potřebuje ten model na to, aby zhodnotil to CT-čko, tak poté už neprobíhá trénink na základě těch dat, která se tam v vozovkách posílají, takže jsou to uzavřené softvery de facto, které hodnotí ta CT-čka, no a pak už je na těch zdravotnických zařízeních, jestli si vyzkouší. Testovací verzi domluví se s tím poskytovatelem, nebo s tím výrobcem, což většinou není až takový problém, protože chcete si to otestovat, v rámci měsíčního, tříměsíčního provozu, zjistit, zda to bude zapadat do toho vašeho provozu, samozřejmě také musíte přesvědčit z pozice nějakého AI ambasadora, nebo AI manažera té nemocnice, že to bude přínos pro ty zdravotníky, protože nejvíce pracují aktuálně s různými řešeními AI radiologové, protože je to analýza nějakých snímků, ať už jsou to rengeny, mamografie, počítačová tomografie, magnetická rezonance, PET a tak dále, čili těch řešení je spousta a netvrdím, že každá nemocnice musí mít všechno.

Super. Ještě se vrátím k tobě, kdy se z týho zájmu o neurologii stal zájem i o umělou inteligenci. Co byl ten první moment, kdy jsi říkal, i takováhle diagnostika mě bude zajímat, se tomu nějak věnovat? Tak já bych tady dát řekl, že stále se snažím primárně být lékařem a neurologem, kromě toho, že mám jiné pozice, které už jsou více číméně manažerské, ale ten kontakt s pacienty považuju pořád za ten zásadní, protože pak setět jenom v kanceláři a rozhodovat, co se koupí za nové AI řešení, to si myslím, že není ten správný cíl. Takže já bych řekl, že ta inspirace byla v tom, že vždycky mě zajímaly nějaké inovace, které mohou posouvat medicínu dál. Možná proto jsem si i vybral neurologii, která se extrémně posunula do té doby, kdy se vyšetřovalo kladívkem a sešlo se neurologické konzilium někde v Paříži a dvě hodiny se debatovalo, jaký má ten pacient cvalový tonus, aby se pak zařadila nějaká nozologická jednotka. Takže si myslím, že i velký vliv na mě měla moje zahraniční stáž v Calgary v roce 2012, kdy jsem vlastně vůbec poprvé slyšel o tom, že se dá CT analizovat i jinak, než že se na to kouká ten radiolog nebo neurolog očíma.

Takže já už jsem tehdy tam pracován na takovém prototypu a anotoval jsem snímky, počítačové tomografie a pak jsem zjistil, že jsem to anotoval pro budoucí, přesně tak, pro budoucí vlastně trénink. Tehdy se tomu ještě neříkalo umělá inteligence. Tehdy jsem slyšel neuronový sítě nebo pipeline. Takže je to natrénovat na tobě ještě, tak o to víc tomu můžem věřit. Na tvém bystrem oku. No, byl jsem jeden z mnoha, takže spíš jsem byl jeden z takových testerů. Kolik snímku třeba ti takhle prošlo rukou? přes tisíc. To je stejně jako hrozný množství. Takže tisíc snímků a těch řezů mozkem je řádově 30, 40, 50. Ono to tehdy záleželo, to bylo před několika lety, v tom roce 2012, tak to je 13 let zpátky. A samozřejmě jsem ty snímky měl anonymizované, nevěděl jsem, kdy jsem je dostal a oni se mi ty snímky opakovali, aby mohly měřit i to, jakou mám já variabilitu. Moji úspěšnost. Ano, moji úspěšnost. Takže já jsem ty snímky, bylo jich tisíc, ale viděl jsem je třikrát, takže dohromady tř Super, zajímavý. A byla tam nějaká chybovost jako v tomhle tom?

Chybovost tam nějaká byla, ona se ta variabilita vlastně měřila, ale tím, že těch lékařů, kteří do toho, nebo těch radiologů, neurologů bylo zapojeno, nás tam mohlo být třeba kolem 20 tehdy, tak se vlastně hledal takový ten jako ground true, taková ta opravdu pravda, kde jsme se shodli všichni a až potom byla trénovaná ta pipeline. To trénováno na základě hodnocení profesora, který má 40 let praxe, ale zapojili tam lékaře různé úrovně vlastně od skončení medicíny, takže byl tam vlastně ten nejméně zkušený až po ty opravdu zkušené, kteří v tom oboru se pohybovali 10, 15, 20 let, takže to i pro ně bylo důležité v rámci přípravy, aby tam byli tím méně zkušení lékaři. Aby byli tím méně zkušení, aby to dávalo nějaké už smysl plný výsledky?

U toho mozku, když jsme to tehdy řešili s kolegy, tak já jsem byl vlastně účasten těch schůzek, které probíhaly nebo těch meetingů, jak se říká v anglofoních zemích, tak myslím si, že tam bylo kolem dvou a půl tisíc až třech tisíc snímků tehdy. To není zase tolik. To není, to je pravda. Samozřejmě taky záleží na co konkrétně se koukáš, protože když sleduješ třeba na tom mozku, tak když se udělá CT, tak je to takových padesárodstínů šedi. Když to přiženou prostě různé stupně šedi, ono jich je samozřejmě víc, protože se to hodnotí pomocí Hounsfieldových jednotek, které nabývají hodnotu od mínus tisíc do tisíc. Ale mozek je zhruba mezi 40 až 80, takže tam ten rozptel je nízký. Já jako za sebe vůbec nechápu, jak v tom někdo něco může vidět. Vždycky, když vidím nějaký ty ultrazvuky, nebo CT, tak mě to jistě fascituje. Tak ono se dá změnit to okno, dá se upravit vlastně, jak bych to řekl, my se díváme, existuje mozkové okno, to znamená, když uděláš CT mozku, tak si nastavíš vlastně to zobrazení určitým způsobem. Když se naopak dělá třeba CT plic, tak existuje takzvané plicní okno, takže ono to má zase trošku jiné parametry, protože plicní tkání zase vzdušná.

Jinak se zobrazuje. zase se dívat na to, že potřebuješ vidět ten plicný parenchym, u toho mozku zase potřebuješ vidět tu mozkovou tkání jako takovou. Takže my jsme prošli i školením, jak to máme dělat, takže všichni ti, kteří to hodnotili, nebylo to tak, že by nám někdo vysypal tisíc snímku a řekl, hele, zhodnoď to. Každý prošel nějaké školení, aby věděl a samozřejmě s tím vědomím, že já jsem byl ani ne rok po škole, pak tam byly lidé pět, deset, patnáct let po škole, takže každému to trval vlastně u toho celýho nasazení je pro tebe nejdůležitější?

Je to rychlejší léčba nebo méně chyb nebo nižší umrtnost? Určitě bych tam zmínil zpřesnění diagnostiky. Ono to zrychlení u těch ICTů už tam zase o tolik se nepohneme, takže pokud se bavíme o těch CTčkách mozku, na druhou stranu třeba u té roztroušené sklerózy, tam to může mít velký vliv, ačkoliv nejsem expert na roztroušenou sklerózu, to máme tady řadu jiných kolegů v našem špičkovém RS centru, tak tam vlastně na základě určitých parametrů, které se týkají zobrazení mozku, roztroušené sklerózy, lze u těch pacientů eskalovat léčbu. To znamená, když oni splní určitá kritéria, řeknu to jednoduše, na té magnetické rezonanci, tak můžou dostat efektivnější lék, nebo a ten je hrazený ze zdravotního pojištění, takže teď máme vlastně léčbu, které říkáme vlastně disease modifying drug, léky modifikující průběh té choroby, ony vlastně roztroušenou sklerozu nevyléčí, ony jí vlastně zbrzdí ten průběh. A teď máme řadu monoklonálních protiláteků, kterých víme, že jsou efektivní a samozřejmě ta snaha je léčit ty pacienty co nejdříve, co nejefektivnější léčbou a ideálně efektivní léčbou s minimum nežadoucích účinků, což ne vždycky se podaří, protože řada těch léků, když zasahují do imunitního systému, tak nežadoucí účinky má.

A pak samozřejmě ten benefit pro toho pacienta, Pokud bude více pacientů léčeno třeba u těch mrtvic rekanalizační léčbou, tak víme, že to má i ekonomický dopad pro společnost, protože víme, že ty léky jsou relativně bezpečné, jsou účinné a když se více pacientů dostane včas do nemocnice a tu léčbu dostanou, tak zvýšíme procentu pacientů, kteří prodělají mozgovou příhodu, ale s menšími následky. Já sám si ještě pamatuju období, kdy opravdu ti pacienti třeba zůstávali dlouhodobě upoutání na lůžko, a teď máme opravdu efektivní léčbu, kterou těm pacientům pomáháme a posouváme vlastně tu hranici těch pacientů, kteří se po iktu vrátí do původního stavu, tak se blížíme prostě nějakému procentu a snažíme se ukusovat postupně od těch upoutaných na lůžko. A to se daří. To je dobře, to je dobře. Když jsi říkal, že to vyhodnocení pomocí uměry inteligence trvá zhruba dvě minuty, tak kdyby jsi to dělal bez uměry inteligence, tak ta analýza tvoje by trvala třeba jak dlouho na tom CT?

Tak tím, že už mám nějaké zkušenosti, de facto od roku 2012 se v tom pohybuju a řekněme ten můj fokus neurologický jsou opravdu pacienti s akutními neurologickými diagnozami a ano, jsem spíš jako neurolog, který působí na urgentu než v ambulanci, to je pravda, víceméně když náhodou třeba vypadne ta umělá inteligence nebo skončí licence, tak já se na ní podívám, ale víceméně ten čas mám zhruba stejně takový, než nám přijdou ty data zpátky, tak už vím, jestli pacienta léčit budu nebo ne. Tak už je to jen takový fakt checking. Ano. Super. Takové sklidnění. Taková nepříjemná otázka možná, když ten model nějaký to krvácení přehledná ne, pacient zemře, kdo by potom měli k soudu. Je to lékař, je to nemocnice, je to výrobce toho softwaru, je to ještě někdo další a vůbec jako pamatuje na to nějaká česká legislativa nebo řešit. Legislativa se tomu věnuje samozřejmě. Tam samozřejmě tím, že je to pouze decision support system, takže podporuje tu diagnozu. Když se bavíme o krvácení do mozku, tak to většinou ten model ani lékař nepřehledne. To se prakticky si myslím, že nestává. Ale myslím si, že určitě je to vždycky na tom lékaři, který je vlastně stále tím, který dělá to finální rozhodnutí.

Musíme si uvědomit, že ten nástroj AI je pouze jeden článek toho řetězce. Je to podpora. Tak proto by tam měl být ten dohled. Samozřejmě ale je důležité ty modely také testovat, protože i ty modely, nechci říct, můžou začít dělat chyby. Ony jsou uzavřené, takže oni se aktivně nevyvíjejí. Na druhou stranu možná škoda, že tam nějaký další trénink neprobíhá, aby se to mohlo na těch případech. On samozřejmě probíhá, ale neprobíhá z těch reálných dat. Dostaneme aktualizaci. Přesně tak, dostaneme aktualizaci, ale pacienti nemusí mít obavu z toho, že můj snímek CT odchází do cloudu. Takže tam asi to stáhne a trénuje na tom ten model. Tak takhle to úplně nevypadá. Na druhou stranu, když oni ten svůj rengen nahrajou do chatu GPT, tak oni na tom trénujou. To je pravda. Takže aspoň můžou potom vyhodnotit, že s tím zacházíte v souladu tady s GDPR a všim je. Tak by to asi mělo být. Taky mi napadlo, když se tady bavíme o AI nástrojích v nemocnicích nebo u lékařů, jestli vlastně ten nejužitečnější nástroj, který by tam mohl být a který by ty uživatelé nebo pacienti nejvíc ocenili, nebylo něco, že když oni odcházejí z té nemocnice, aby jim to tu vaši doktorštinu přeložilo do nějakého lidského podání, aby se v tom potom vyznali.

Protože sám jsem s rodičema absolvoval x jako návštěv doktorů a i pro mě samotného je kolikrát těch informací tolik a potom z té diagnozy z toho papíru se stejně jako nejsem schopný v tom úplně zorientovat. A využil jsi jazykový model? Jaký klo, Gemini, Perplexity? Všechno, no a všem teďka jako vždycky rodiče píšou, že někomu potřebuju vysvětlit to, tak já to proženu kloodem a pošlím elaborát jako rozepsaný. Ale že už jako by něco takové měla ta nemocnice a ti starší lidé nebo ti mladší lidé klidně odcházeli prostě lidský napsanou diagnozou na papíru, takže možná by to ocenili ze všeho nejvíc. To je taková má trošku vize, možná český jako národní jazykový model, který by nemusel být úplně super dokonalý. Samozřejmě i třeba s místními nářečími, to znamená, že by tam byla trocha tady tady jako lokálních, lokálních dialektů po našemu a nebo třeba hanáckého dialektu, nebo i ta brněnština má svoje kouzlo. Na druhou stranu ony to ty jazykové modely umí a myslím si, že teď spousta pacientů toto využívá, že si vyfotí pouze ten závěr toho lékaře, nemají tam informace o sobě, vyfotí ten záznam a nechají si to přeložit do lajčtiny.

Já bych úplně jako ani si nemyslel, že někdo to nefotí celý, jako podle mě to každý tam pere do těch jazykových modelů hlava. Pere? Nechci říct většina, ale nebudem si tady malovat stušné zámky. Ten vstup není správný, ale je to vlastně ano, je to o tom, že ten člověk by měl být informován. Měl by vědět, že ty firmy s tím pak nějak nakládají. Ale když to zmiňuješ, tak OpenAI uvádí, že víc než 230 milionů lidí týdně používá ChatGPT na otázky týkající se zdraví a wellness, takže určitě se ty nebo tvoji kolegové setkávají s tím, že lidi chodí s nějakým elaborátem, jsou měla inteligence, který už jim udělá diagnozu a oni teďka s tím na vás mávají a jak se díváš na takovýhle pacienty, který tam už přijdu takhle předpřipravený?

Já to beru tak, že to je cesta, jak se ten pacient vlastně zajímá o své zdraví. Samozřejmě líší se i ta kvalita toho promptování. Na druhou stranu, já mám spíše zkušenosti tím, že pacienti s ICTem nebo po ICTu jsou pacienti starší, kteří si to sami nepromptují, což je vlastně taky výsledek té studie, že řada těch zdravotnických dotazů se netýkala vlastního zdraví, ale taky zdraví někoho blízkého nebo partnera a tak dále. Takže pokud potom mají u sebe poblíž nějakého rodinného příslušníka, který jim pomůže to správně jako naformulovat a ten člověk vlastně přichází s něčím, co mu bylo dáno jazykovým modelem, ale zvědomím, že ne všechno, co je tam napsáno, je ta diagnoza, že to je pouze vodítko a třeba, že si tam ten pacient, možná taková rada, i vloží ten prompt, že by to potřeboval třeba jako podklad na diskuzi s tím lékařem, že mám tady tyhle problémy. Probral jsem to s AI, na což ti pacienti mají právo, když to používají správně, když jim to správně někdo vypromptuje, tak pro mě de facto je edukovaný pacient a když si vezmeš, že by pacient si měl projít čtyři učebnice interny, takhle zadá ty příznaky a vyjede mu informace, která je třeba na jednu A4.

Ano, stalo se mi, že přišel pacient s šestistránkovým elaborátem a místo, aby mi to ušetřilo čas, tak jsem si musel těch šest stránek přečít. Tak jsem si početl a pak jsem tomu pacientovi vysvětloval, že tohle je pouze závěr jazykového modelu, který nemá veškeré souvislosti, který ho neviděl naživo, který mu neprovedl to CTčko, tak říkám, můžu vás uklidnit, to CTčko je naprosto v pořádku, nemáte tam tady z těchto deseti diagnosty poslední dvě, které jsou tam uvedeny, takže jsme tak jako postupovali vylučovací metodou, takže určitě stává se to, bude se to stávat, slyšel jsem i negativní zkušenosti, že přišel tady jeden kolega, ne lékař tedy, k lékaři a říkal, já už vím diagnozu, mi to řekl AI, to není dobrá věta, já bych spíš začal tím, že mám takový a takový, to není dobrý začátek, mám takový a takový problém, prostě a zkusil jsem to prodiskutovat s jazykovým modelem, mi řekl, že ten problém není akutní a že bych to měl skonzultovat s vámi a tady mám prostě nějakou cestu, můžu vám to ukázat, probrat a ten lékař by řekl, jo, tak to je fajn, že jste se takto o sebe zajímal a pak už by se tomu věnovali, takže my bychom jako lékaři neměli ty pacienty za to soudit, že...

Možná je to ve výsledku lepší, než když chodili s různýma obskurníma věcmi, co našli na Google. Ano, nebo na jiných... Protože ChatGPT vlastně přišel i s modulem HELP, který není určen pro diagnostiku a léčbu, ale pro, řekněme, tu edukaci a zájem o zdraví a je možné, že třeba do budoucna přijdou jazykové modely, které budou... Dokážu si představit, že to nebude pro všechny diagnozy, všech odborností, ale dokážu si představit i třeba jazykový model, který pokryje a teď opravdu jenom jako v rámci brainstormingu tady říkám 500 nejčastějších diagnostiků, se kterými člověk chodí k lékaři. Ono jich zase, že tolik není, pak jsou vzácné diagnozy a podobně, tak na těch 500 diagnozách... A když tam člověk zadá potíže, které nejsou v rámci toho spektra, tak ten jazykový model napíše, v tomto vám nemůžu pomoci, neb jsem byl trénován na 500 nejčastějších diagnozy, kterými chodí pacient k praktickému lékaři. Bylo by to dost práce, ale myslím si, že by to také mohla být zajímavá cesta. Určitě. Ještě k tomu využití v lékařství, a AI. Mně tak napadlo, když někdy jsem doktora navštívil, že vlastně oni mají z mýho pohledu poměrně málo času strávenýho přímo s tím pacientem a pak strašnou spoustu papírování, která je s ním spojená.

Tak možná v té administrativně to nasezení AI by taky hodně pomohlo, aby měli víc času věnovat se těm pacientům, nebo mít nějaký svůj volný čas, že taky. Jsou i scribe systémy, které vlastně tak, jak se my tady bavíme, tak by mohly přepisovat rozhovor lékař-pacient. Je jich několik dispozici. To znamená, že tam máš vlastně ten kompletní záznam toho rozhovoru a můžeš se k němu vrátit a podívat se, jestli to ten pacient skutečně řekl, včetně toho, že je tam nahrávka a potom jde vlastně z toho rozhovoru vytvořit strukturovaný zápis. Takže ty bys mi teď mohl tady 10 minut vykládat, jaké máš potíže. Já než bych to napsal jako vlastně tvé nynějšího nemocnění. Tak už by to tam bylo. Tak už by to tam bylo, ale bylo by to zkrácené třeba na jeden odstavec a kdybych se potřeboval vrátit, tak bych se vrátil do toho zápisu, který by byl kompletní. A ty návrhy poměrně se používají, že?

Jo, jo, jo. Akorát zase budeme narážet na nějaký souhlasi, GDPR a takový věci. Je pravda, že to už jsou taky vlastně citlivé informace, protože se bavíme o rozhovoru lékař, pacient, sdělování důvěrných informací. Vždycky to lékařský má nastavený ty limity, prostě ještě na to i tu důvěrnost daleko přísněji než cokoliv jinýho, takže tam je o medicině jako takové, tak když spadneš na ližích a zlomíš si nohu, tak samozřejmě traumatolog s tebou nepovede rozhovor, který bude trvat půl hodiny, protože víš, že si spadne na ližích, udělá rengén, sáhne a vidí, udělá rengén a vidí, že je tam zlomenina a jedeš na sál. Takže ten se s tebou ani vlastně... A pacienty pak nespokojené, jakože se málo věnovali. Já taky, když měl nějaký zánět šlachy v chodidle a když jsem přišel k tomu ortopedovi, který mě sáhnul na nohu, trvalo to prostě cel 20 sekund. A pak 5 minut psal. A on to prostě ví za těch 20 sekund. Ta diagnoza byla správná, tady měla to laser, všechno se vyřešilo v pohodě, ale jako já si připadám nevyšetřený za těch 20 sekund. Ale byl si vyšetřený a diagnoza byla odhalena, tak nebylo důvodu tam trávit více času.

Pak samozřejmě jsou obory, které jsou více povídací a kolegové mi doufám proměnou, tak pokud se řeší duševní zdraví, psychologie, psychoterapie. A nebo psychiatrická péče, tak tam je to právě o tom, že vedeme dlouhý rozhovor, nebo psychiatři vedou dlouhý rozhovor, musí se doptat na řadu informací, ať už toho pacienta, nebo třeba toho svědka a tak dále. Tak tam samozřejmě psychiatr, když to řeknu jednoduše, tak není zobrazovací metoda, která by ti ukázala, že tento pacient má schizofrenii. Ony samozřejmě jsou možnosti na magnetické rezonanci a tak dále, ale ta magnetická rezonance se dělá s nějakým odstupem. Vlastně ten popis těch stesků pacienta, nebo ty projevy toho onemocnění, ty příznaky, které jsou typické pro to onemocnění. OK. Kdybych dostal pravomoc a rozpočet, že můžeš v českým zdravotnictví nasadit jednu AI věc celoplošně do všech nemocnic, co by to bylo?

Asi by to byl ten AI scribe system, který by vlastně umožnil i diktovat ten zápis lékaře, tak to by si myslím ušetřilo mnoho času. To by napadlo jako první, tak by to bylo zajímavé. To by tě měli všichni, do kteří rádi. A ještě aby to dostali jako zdarma všichni. No však, já říkám rozpočet, takže. Zdarma pro ty lékaře, zdarma pro a pro všechny odbornosti, bez ohledu na to, jestli jsi plicář, kožář nebo... Žádný licence, žádný plat by za tokeny. Ne, ne, ne. A bylo by to prostě implementovatelné v rámci interoperability na to, jak užíváš informační systém. Ať už nemocniční, nebo ten ambulantní. Prostě, kdyby se to takhle a nikdo by nemusel nikam klikat, všechno by se to dělalo automaticky, tak by to bylo super. Určitě by to ocenili ty pacienti, jako ve výsledku. Dozvěděl jsem se, nebo ty jsi k tomu sám přiznal, že na Černý AI festivalu křtíte novou knihu Memorix Anatomie. Můžeš ji posluchačům představit?

Něco vám moji říct? Vá, je to už sedmé vydání, což je samo o sobě velký úspěch. Právě jsme tady diskutovali s kolegy, že neznají moc titulů, které by měly páté, šesté, sedmé vydání. My jsme na té kníze začali pracovat historicky už před patnácti lety, ale tam, kde vlastně pronikly ty inovace jsou, že se ta kniha posunula a klidně se můžeš podívat na první vydání a na to sedmé vydání extrémně dopředu, takže není to pouze čištěná kniha, kterou by si student zakoupil, ale je propojena i s aplikací do chytrého telefonu, tabletu. Zároveň jsou tam nově QR kódy, takže pod těmi QR kódy se dají dohledat další důležité informace. Je k tomu vytvořen i 3D anatomický atlas, takže to, co se učíš z toho textu, můžeš si otevřít v knize, kde to máš 2D a pak se podívat do atlasu, který je 3D. V sedmém vydání nám pomáhala umělá inteligence vyladit obrázky, protože jsou tam tisíce ilustrací, které před těmi patnácti lety opravdu precizně po vektorech, vám, že to říkám správně, malovali naši grafici, takže nebylo to jednoduché. A my jsme si před těmi patnácti lety i sami dělali sazbu té knihy. Vlastně každý ten obrázek se musel otegovat, popsat, skontrolovat, jestli ty popisky sedí.

Teďka jsme to nechali udělat částečně AI. AI nám ty obrázky vyladila, jsou více plastické a na to navazuje další vlastně aktivita, která se týká med edu. Vznikl teďka nově další projekt, který se jmenuje Anatomy Tutor. A je to aplikace, kterou si můžou dohledat naši posluchači na internetu a zeptat se toho tutora jakékoliv anatomické otázky. A posunuli jsme to na takovou úroveň, že máme jako globální ambice, to znamená, kniha aktuálně kromě 50 tisíc prodaných kusů má 12 jazykových mutací, pokud se nepletu. To jsou obrovský čísla. Už jsme de facto bestseller, myslím si, že... Vykladatelství, ve kterém to vyšlo, což byl Triton, tak patříme k nejúspěšnějším titulu, možná jsme nejúspěšnější titul. A na to teďka navazuje vlastně ten tutor anatomie, který má fungovat jako průvodce anatomí. A snažíme se ho vyladit i tak, aby ti studenti mohli sledovat svůj posun, nebo nejenom studenti, ale i pedagogové těch univerzit, jak vlastně studenti se učí, jaký mají progres, jak jim to jde. A nemělo by to zůstat jenom u anatomie. Naše ambice jsou to posunu na takové ty základní medicínské obory, to znamená digitalizovat výuku, ale zároveň uvolnit ruce těm pedagogům.

To znamená, že už si dokážu představit, že ti studenti si projdou látku předtím, než jdou na pitevnu, udělají si test, pedagog dostane prostě soupis informací, že ano, títo studenti mají základní znalosti, můžou jít k pitevnímu stolu a pitvat, opravdu tomu rozumí. Jsou tam i třeba takové vychytávky, které jsme vymysleli, že jsme propojili toho tutora se silaby, takže když si tam zaklikneš, že studeš na druhé lékařské fakultě, tak ten tutor už ti nabídne to, co tě čeká v následujících týdnech a měsících. Je tam docela detailní i systém vlastně sledování toho, jak ti ta výuka jde. Je tam i nějaký gamingový prvek, že by do budoucna se mohli srovnávat ti studenti, nechci říkat fakulty, každá fakulta si to trošku drží pod pokličkou mezi sebou, jak jim to jde. A nebude to pouze anatomie, byli bychom rádi, abychom tam zařadili právě i obrazovou dokumentaci, rengeny, CTčka a podobně. Takže velké využití to najde taky třeba u chirurgických oborů, ortopedie a tak dále. My jsme se tady před natáčením dostali k tomu brněnskému simu. Vlastně výcvikové budově pro budoucí doktory. Cvičná nemocnice.

Cvičná nemocnice, kde je všechno jako na nějakých simulátorch a tak. Za mě to je jako úžasná věc. Tam taky vlastně mají takový ty velký stoly s 3D a anatomickým atlasem. Strašně zajímavá věc a strašně zajímavý všechny ty simulátory na různý třeba ti zubaři, co tam mají. To já jsem si to byl úplně fascinovaný. Na druhou stranu to bylo jako dost děsivý vidět tam 20 hlav v řadě, jak jim vrtají zuby. Ale přišlo mě to jako úžasný, že ti studenti dneska si to všechno takhle na nečistou můžou zkoušet a zároveň třeba tam jsou jedna ku jedny ty jibky a pokoje jako v bohonické mocnice. Takže nejsou pak přechvapení, když jdou na to člověk. Jedná o zajištění centrální žíly, punkci, mozkomíšního moku, odběr likvoru. Taky vlastně jsou figuriny, které slouží k nácviku porodů a řadu dalších. A pak samozřejmě trénovat si konkrétní situace, které tě můžou potkat na urgentním příjmu, kdy někdo na velíně mění dechovou frekvenci, charakter dýchání. Ten urgent byl úplně fascinující. No, tak to je prostě úžasný. Taky mají tu figurinu s nasimulovaným problémem a oni tam zvelí na prostě ty učitele. Tak to detailně, jako když opravdu si v tom simulovaném prostředí a jdeš tam na to sám a oni ti pak řeknou, no ale pane docente, my jsme tam odhalili tady tyto nedostatky.

Tyhle jsou minoritní, tady tyhle byste se měl na ně zaměřit, protože jsme odhalili, že takhle by to na urgentu nemělo vypadat a tady jste udělal zásadní chybu. Takhle ti to na urgentu jako nikdo samozřejmě neřekne, kde se ta chyba stala. Takže z toho pohledu musím pochválit prostě všechny fakulty, které simulační centra mají a myslím si, že teď už je to většina fakult tady v České republice. Na mě teďka, to mě teď přišlo na mysl, že na mě vyplul seriál The Pit Urgent na HBO tuším. Tak si říkám, že tady mám specialistu, tak se ho musím zeptat, jak moc je to pro tebe realisticky natočený, jestli to znáš. Neznám, ale podívám se dneska a můžu ti pak napsat. Dobře, dobře, to budu hrát, protože občas, když já vidím nějaký věci, které jim rozumím, jak je filmarsky pojímají, tak si ji trošku ťuchám na čelo, ale tady mě to přijde až tak jako ty některý věci realisticky udělaný, jestli říkám, že třeba se to té realitě opravdu blíží. Tak to budu rád. Já třeba, když jsem se dníval kdysi na chirurgii, ještě než jsem odjel do Kanady, tak jsem si říkal, opravdu to tak vypadá v těch nemocnicích nebo Chicago Hope a pak jsem pracoval v Calgary, kde byl obrovský urgen a říkal jsem si, jo, ono to je vlastně podobný.

Samozřejmě nebyly jiné. Jo, tak oni samozřejmě vyberou hlavně jako příplady, který jsou, který jsou filmově jako zajímavý a typický a všechno, takže asi nikomu bych nepřál tady takovej den zažít jako na urgentu, co oni tam se jim tam poskládá. No ono to v tom kanadském nebo v Calgary na tom urgentu vypadalo jako v úlu, ale jak tam byli ti koordinátoři a tak dále, tak všechno mělo svůj smysl od toho kroku, workflow toho pacienta, systém pagerů, informování dalších lékařů, tak že když by tam přišel člověk nezaujatý a stal tam uprostřed, tak by to na něho asi působilo jako určitá míra entropie, ale opravdu tam na jednom lůžku ležel pacient, který se třeba resuscitoval, nebo boxu, pardon, a na druhém pacient, který měl dialýzu pro selhání ledvin na tom urgentním příjmu, pak tam byl box, kde byla rodička s překotným porodem, takže tam toho bylo opravdu hodně. Samozřejmě za zarespektování jako soukromý pacienta nebylo to tak, že... Zkušenost jako něco něco něco projít. Tady asi urgent v České republice jako nikdy nebude takhle jako exponovaný. Určitě jako urgenty mají hodně práce v těch větších městech, to je pravda, nicméně v Česku je to nastaveno tak, že máme, řekněme, ty nízkoprahové příjmy, kde pacient přijde po svých nebo není v ohrožení života bezprostředním, tak jak je to třeba ve fakultní nemocnici Ostrava, je tam chirurg, traumatolog, internista, kardiolog, neurolog, samozřejmě psychiatři mají taky svou péči, a pak je ten vysokoprahý urgent, kde lítají ty vrtulníky, přijdejí sanitky a tak dále.

V Kanadě to byl jeden velký urgent, kde prostě bylo nějakých 60 plus lůžek, tak proto takové spektrum široké těch diagnoz, ale samozřejmě... To musel je masakr. I tam přišel pacient se skopnutým nechtem na palci, to není specifikum tady středoevropského zdravotnictví. Tak dobrý slyšet. Ještě mám jednu takovou otázku, na konec kterou dávám všem hostům, kterým jsem se dneska bavil, taková záludná. Jako otázku o umělé inteligenci ti zatím nikdo nepoložil, ale ty bys ji chtěl dostat. Kolik času mám na to se zamyslet. No chvilku ti dám, je to záludná otázka. No možná, jestli bych si v době, kdy jsem začínal pracovat jako lékař, představil, že v roce 2026 budu tady na ČERNÁ.AI, kde bude přes 2200 hostů a budeme se bavit o reálném využití umělé inteligence a o tom, jaká třeba lidstvu hrozí z toho rizika, že si třeba ten model může začít žít vlastním životem. Tak to by mě nenapadlo a nikdo mi takovou otázku jako nepoložil. Zda opravdu jsem si třeba vědom toho, co všechno přinesl vývoj, realizace, robotizace, virtuální realita a tak dále. A teď tady máme něco, co vlastně není vidět, protože když si vyzkoušíš brýle virtuální reality, ty máš na hlavě a jsi v nějakém imerzivním prostředí.

Když jdeš na operaci prostaty jako muž a operuje tě chirurg robotem, tak toho robota vidíš a jdeš na operační sál. Ale když ti někdo řekne, hele, tak prožeň to umělou inteligenci, ona prostě se podívá do poručití prostě dietu. A co kdyby do té diety prostě ten model zahrnul něco, prostě absolutně... No a pak samozřejmě ten dopad, který je na společnost, ať už jsou to deepfakes, ať už jsou to prostě generovaná videa a tak dále, to je něco, čemu se teď jako i částečně odborně věnuju, ten vliv prostě na lidskou mysl. Myslím si, že na to ještě, že na to nikdy nebude lidský muzek připraven, že tady máme jako novou entitu, můžeme ji říkat umělá inteligence, ale která vlastně překoná řadu, z nás v rámci toho, že teďka generuje text, dobře, ale co až začne jako... Možná už začala, my to ještě nevíme, co když začala jako sama myslet, sama si klást a vlastně Honza Romportl to dneska ráno prezentoval. Jo, my jsme s Honzou tady k takovým tématům se taky dostali. Super, to byly určitě hezký myšlenky na závěr. Zase tak nastínil, že máme o čem se dá bavit. Já budu rád, když se zase někdy potkáme bude moc třeba na takovýhle témat a se podívat a zase je probrat.

Takže pro dnešek ti moc děkuji. Já děkuji za pozvání. Děkuji posluchačům a snad se ještě někdy brzo uvidíme na tady ty témata. Určitě, budu rád, děkuji. Díky, ahoj. Čau.