Jana Horáková: Umění AI, Čapkův robot a Vašulkovi
Epizoda rozebírá hranici mezi AI generovanou tvorbou a tradičním uměním na příkladu kontroverze Borise Eldagsena. Docentka Jana Horáková vysvětluje psychologické aspekty strachu z humanoidních robotů v odkazu na Čapkovo drama R.U.R. a představuje využití neuronových sítí v projektu Vasulka Live Archive. Diskuse nabízí hluboký vhled do toho, jak generativní AI česky i světově mění vnímání technických obrazů a archivaci digitálního umění.
Hlavní body
- Rozlišení mezi jednoduchým promptováním a komplexním uměleckým procesem využívajícím vlastní archivy.
- Analýza Eldagsenovy kauzy a otázka, co definuje moderní fotografii v éře AI.
- Psychologický dopad humanoidních robotů a paralely s hororovými archetypy a Čapkovým R.U.R.
- Využití neuronových sítí pro detekci obrazových a zvukových motivů v archivu manželů Vašulkových.
- Důležitost neviditelné lidské práce při přípravě dat pro trénování AI modelů.
Přepis epizody
Když Boris Eldagsen odmítl převzít cenu za snímek vytvořený pomocí umělé inteligence, vyvolal zásadní spor o definici fotografie. Jana Horáková v podcastu Kde skončí zítřek navrhuje namísto nálepkování zkoumat technický původ obrazu. Současná generativní AI česky i v globálním kontextu umožňuje umělcům pracovat v desítkách mezikroků, kombinovat nástroje a využívat osobní archivy. Eldagsenův přístup k rodinným fotografiím ukazuje, že klíčový je výběr materiálu a návrat k historii, což zůstává u finálního dokonalého snímku často skryto. Významnou roli hrají i chyby raných generátorů, které nutí tvůrce k vědomému rozhodování, zda s nečekaným prvkem dále pracovat.
Budoucnost technologií v oblasti robotiky naráží na lidský strach z humanoidních forem. Zatímco běžné domácí spotřebiče emoce nevzbuzují, robot s obličejem v ložnici vyvolává úzkost. Horáková připomíná Čapkovo drama R.U.R., kde je nejvíce zneklidňující právě okamžik, kdy jsou lidé a roboti k nerozeznání. Tato záměna nutí člověka k rychlému vyhodnocení situace. Naproti tomu robotické pomůcky v péči, jako je známý tuleň, fungují efektivně i bez lidské podoby, přestože dokáží vyvolat silnou empatickou reakci.
Konkrétní využití moderních nástrojů představuje projekt Vasulka Live Archive. Neuronové sítě zde pomáhají identifikovat opakující se motivy v díle Steiny a Woodyho Vašulkových. Tato automatizace s AI odhalila důležitost zvukové stopy v digitálním umění, která zůstává čitelná i při vizuálním rozpadu obrazu. Přestože technologie nabízí rychlé výsledky, Jana Horáková zdůrazňuje, že za úspěchem projektu stojí mravenčí práce třiceti studentů při přípravě dat. Tento tech brief tak připomíná, že lidský faktor zůstává pro smysluplné fungování AI klíčový.